Člověk by řekl, že po desetiletích, po která morčata obývají domácnosti lidí, snad ani nemůže být nic, co by na nich bylo neprozkoumané, zvláštní, tajemné a nejasné. Jsou to zvířátka, která s chutí baští, s chutí piští, s chutí si vychutnávají pohodlné poleženíčko, jsou vděčná za společníka - ať už je to společník lidský nebo jejich vlastního druhu. Také jsou to zvířátka, která se ráda a často rozmnožují. Najdeme na nich tedy něco tajemného a neprobádaného?

Pokud odpovídáte, že už asi ne, dovolím si s téměř naprostou jistotou odhadnout, že jste se nikdy nesetkali s tím, že by vaše morčátko "zpívalo". Každý, kdo morčecí zpěv zaslechne, zřejmě nejdřív hledá zbloudilého papouška či jiného opeřeného zpěváka. Když takového nenajde a dojde mu, že to opravdu dělá "obyčejný hlodavec", bude zřejmě nejdříve trochu zkoprnělý a pak začne pátrat po tom, proč to to morče vlastně dělá.

I já když jsem slyšela toto (Nahrávka je tichá, chtěla jsem to zachytit, ale bála jsem se jít až úplně k němu - byl by mohl přestat, vy si můžete zesílit reproduktory... :o)) od mého čtyřměsíčního samečka, začala jsem se pídit po tom, proč to vlastně některá morčata dělají. DailyCavy nyní i vám přináší mnoho zajímavých informací o tomto morčecím jevu.

DCnaxy

Všichni s touto odpovědí by jistě potěšili imaginárního morčáka s všenkami s rodokmenem, který je nešťastný z jejich likvidace, když si je importuje a šlechtí (viz článek v rubrice Funny). 
Nyní již vážně. Všenky problémem jsou a ten, kdo k němu přistupuje s laxností, by zasloužil na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, když vám v kožíšku (resp. ve vlasech) pobíhají čiperná zvířátka.

Snad každý majitel morčátka se s těmito malinkými kožními parazity setkal, přinesl si je s novým mazlíčkem (balení více v jednom), z výstavy, registrace či z krytí, možností je celá řada. Ti zodpovědní se s nimi poprali a ví, že zbavit se všenek, chce opravdu nemalé úsilí a také nemalé finanční prostředky. Těm nezodpovědným je to jedno, protože na všenky se neumírá, neohrožují „výrobu mláďat“ a nejsou přenosné na lidi. Dokonce vznikala petice k povolení vystavování morčat se všenkami, naštěstí se nenašlo moc příznivců, kteří by ji podpořili. Stále existují majitelé morčat, kterým záleží na zdraví a spokojenosti jejich svěřenců. A ti ostatní ať si raději pořídí morčátka plyšová, v poslední době je jich v hračkářství dost. 

Příběh Barbánka a jeho potomků

Mnozí z vás asi už slyšeli o saténovém zlatém teddíkovi Barbánkovi a jeho osteodystrofii - v klubovém zpravodaji o něm vyšel článek od Dagmar Vrškové, dále jsem pak i já publikovala další dva články ve zpravodaji a vytvořila jsem i webové stránky s informacemi, které se mi s pomocí majitelů potomků Barbánka i dalších chovatelů podařilo posbírat. Tyto stránky bývaly původně na webu mojí CHS, nyní se na ně můžete podívat zde. Dovolím si zde ocitovat hlavní obsah svých dříve publikovaných článků pro ty z vás, kdo jste neměli možnost si je přečíst ve zpravodaji. Myslím si, že ač jsem v poslední době už na další případ osteodystrofie u saténového morčete nenarazila, myslím si, že tento "strašák" by z povědomí chovatelské veřejnosti ještě nějakou dobu neměl vymizet.

Přijdete o samičku a zůstanou vám po ní sirotci. Nebo samička žije, možná i o mláďata pečuje, ale nemá mléko. Pak nezbývá, než zajistit mláďatům baštu jinak.

Nejlepší řešení je VŽDY najít jim kojnou.

Ať se budete snažit sebevíc, nemůžete dát mláděti to, co mu dá morčecí máma. Pokud jste ovšem obvolali všechny známé chovatele a samici jste nesehnali, musíte se starat vy.