Cavia Super Star

Člověk by řekl, že po desetiletích, po která morčata obývají domácnosti lidí, snad ani nemůže být nic, co by na nich bylo neprozkoumané, zvláštní, tajemné a nejasné. Jsou to zvířátka, která s chutí baští, s chutí piští, s chutí si vychutnávají pohodlné poleženíčko, jsou vděčná za společníka - ať už je to společník lidský nebo jejich vlastního druhu. Také jsou to zvířátka, která se ráda a často rozmnožují. Najdeme na nich tedy něco tajemného a neprobádaného?

Pokud odpovídáte, že už asi ne, dovolím si s téměř naprostou jistotou odhadnout, že jste se nikdy nesetkali s tím, že by vaše morčátko "zpívalo". Každý, kdo morčecí zpěv zaslechne, zřejmě nejdřív hledá zbloudilého papouška či jiného opeřeného zpěváka. Když takového nenajde a dojde mu, že to opravdu dělá "obyčejný hlodavec", bude zřejmě nejdříve trochu zkoprnělý a pak začne pátrat po tom, proč to to morče vlastně dělá.

I já když jsem slyšela toto (Nahrávka je tichá, chtěla jsem to zachytit, ale bála jsem se jít až úplně k němu - byl by mohl přestat, vy si můžete zesílit reproduktory... :o)) od mého čtyřměsíčního samečka, začala jsem se pídit po tom, proč to vlastně některá morčata dělají. DailyCavy nyní i vám přináší mnoho zajímavých informací o tomto morčecím jevu.

DCnaxy

Ráda bych se podělila o vlastní i nevlastní zkušenosti s tzv. morčecím zpěvem. Od té doby, co vlastním samičku, která mi skoro pravidelně pořádá doslova koncertní vystoupení, jsem se začala o tento druh morčecího projevu zajímat blíže. Je pravda, že mě moje zpěvačka zastihla již teoreticky připravenou, přesto to pro mne byl napoprvé dost silný zážitek (vlastně to zážitkem zůstává pořád). No řekněte, kdo z vás měl možnost slyšet morčecí zpěv od vlastního svěřence?

S přístupem k internetu se mi začaly rozšiřovat i moje do té doby dost omezené morčecí obzory. Blahořečila jsem i své němčinářce z gymnázia, neb jsem si morčecí tématiku mohla studovat i na německých a rakouských morčecích stránkách. No a tam jsem poprvé narazila na to, že morčátka mají i jiné hlasové projevy než ty, které jsem doposud byla zvyklá slýchat. Poprvé jsem tedy onen morčecí zpěv slyšela z nahrávky umístěné na internetu. Bylo dost těžké uvěřit, že ty zvuky, které vypadají jako pípání nějakého ptáčka či papouška, může vydávat hlodavec. Však také Němci označují morčecí zpěv slovem „Zirpen“ nebo „Tschirpen“, což v překladu znamená cvrlikání. Pár měsíců nato mi moje Fidorka dopřála zažít ten jedinečný koncert na vlastní kůži.

A o čem že tu celou dobu píši? Podívejme se nejdříve, jak v článku „Rozdíly v chování divokých a domestikovaných morčat“ (z časopisu Zeitschrift für Säugetierkunde, díl 52, ročník 1987) popisuje doktorka Adelheid Stahnke zpěv morčat:

„Zpívání patří mezi nejhlasitější hlasové projevy morčat. Morče ze sebe tyto zvuky doslova vyráží v rychlém a rytmickém sledu. U domácích morčat je vždy možno pozorovat pohyby celého těla, které jsou vyvolány námahou spojenou s vydáváním těchto zvuků. Zpěv může trvat až dvacet minut, bylo napočítáno maximálně 100 vyrážených slabik za minutu, během 20 minut pak 800 slabik. Zpívání bylo pozorováno v různých situacích, přičemž chování zvířat vykazovalo vysokou míru rozčilení a mírnou nejistotu a poukazovalo na nějaký závažný konflikt. V některých případech se zpěv objevil jako reakce na nějaký nezvyklý objekt či zvuk, v dalších případech (a tyto zcela převažují) jako reakce na neobvyklou sociální situaci, kdy si např. morčata vyjasňovala hierarchii či když samci cítili samici, která byla právě v říji. Morčata nikdy nezačala zpívat ihned poté, co se octla v nezvyklé situaci, ale až o pár desítek minut později.“

Pan Norbert Sachser („Sociální psycholog. Výzkum morčat domácích“) považuje zpívání morčat za signál stresové situace: „ Morčata zpívají především tehdy, pokud je zvíře vystaveno sociálnímu tlaku, tj. pokud se nedokáže vypořádat s určitou sociální situací. Každopádně je morčecí zpěv velmi ojedinělá záležitost.“

Narazila jsem také na popis dlouholetých zkušeností německé chovatelky paní Adler. Ta se naopak domnívá, že morčecí zpěv jako reakce na prožitou stresovou situaci lze vyloučit:

„Morčecí zpěv jsem dosud slyšela jen z ubikace, kde chovám pouze samice, ale nikdy z ubikace, kde byly samice s mladými. Přitom nezáleželo na tom, zda do skupiny bylo právě integrováno nové zvíře či zda některá ze samic byla v říji. Právě naopak, dosud jsem zpěv nikdy nezaznamenala, kdykoli jsem do skupiny přidávala nové zvíře (ani ten den, ani o pár dní později). Proto se domnívám, že zpěv jako reakce na stresovou situaci lze vyloučit. Dle mého názoru nic není pro morčata větší stresovou situací, než začleňování nového cizího člena do skupiny. Morčata mi nejčastěji zpívala v noci mezi druhou a pátou hodinnou ranní. Všechna zvířata obvykle sedí v kruhu, hlavu mají otočenou do středu, kde sedí zpívající samice. Někdy sedává zpívající samice na nějakém vyvýšeném místě, na kameni, větvi nebo na něčem podobném, ale také ne vždy. Zpívající samice nabírá vzduch do plic a při každém nádechu a výdechu ze sebe vyráží tyto zvuky. Vypadá to, že je to fyzicky dost náročná činnost. Při prvním zvuku zvednou všechna morčata v okolí hlavu a ztuhnou (já říkám „zamrznou“). Také zpívající samice uprostřed sedí zcela ztuhle se zvednutou hlavou. V této strnulé pozici zůstává po celou dobu zpěvu. Zpívající samice se nenechá vyrušit voláním ani jinými zvuky, představení přeruší tak na 1 až 2 sekundy a začne znovu. Také jsem zkoušela zjistit, jakou příčku zaujímá zpívající samice v hierarchii skupiny, respektive zda dokonce není v této hierarchii nejvýše. Vypadá to ale, že zpívat může kterákoli samice bez ohledu na její hierarchické postavení.

Dokonce se stalo, že během jednoho večera, respektive noci, se při zpěvu vystřídaly dvě až tři samice. Sotva dozpívala jedna, začala zpívat jiná ze skupiny. Samice, která právě skončila svůj výstup, se zase zařadila do kruhu posluchačů. Také při těchto mých pozorováních netrvalo představení jedné samice déle než 20 minut. Začínalo tiše, během jedné až dvou minut se vystupňovalo do nejvyšší intenzity.“

A abych jen necitovala cizí zkušenosti, přidám i svoje vlastní. Jak už jsem psala, nezastihla mne Fidorka se svým zpěvem nepřipravenou – už jsem věděla, jak morčecí zpěv zní. Ale i tak jsem seděla u její bedýnky úplně bez dechu a bála se pohnout, abych ji snad nějak nerušila nebo nevyplašila.

Stalo se to večer kolem osmé hodiny, byla už tma. Chtěla jsem si už jít lehnout, ale ještě chvilku jsem seděla u morčat a sledovala, jak baští večerní dávku zeleniny. Z ničeho nic se Fidorka jakoby „zasekla“ a začala úplně potichounku zpívat, bylo to sotva slyšitelné. Boky se jí hýbaly v rychlém sledu, jak ze sebe zpěv vyrážela. Opravdu se zdá, že je to pro morčátka fyzicky dost náročné. Postupem času nabíral zvuk na intenzitě. Celé to trvalo asi dvě minuty, já i druhá samička Miška jsme poslouchaly úplně bez hnutí. Zdálo se, že Fidorka vůbec nevnímala okolí, byla jako v transu. Pak z ničeho nic přestala, oklepala se a znovu se pustila do zeleniny, Miška ovšem také. Seděla jsem tam a marně přemýšlela, proč Fidorka vůbec zpívala. Nebyla jsem si vědoma žádného stresu, který by na Fidorku mohl během posledních pár hodin působit. Ona je u nás ta šéfová, která občas Mišku lehce terorizuje, moje přítomnost ji snad také nestresuje (vždycky se ke mně hrne a loudí nějakou dobrotu)… Od té doby ji slýchávám zpívat celkem pravidelně, většinou brzy ráno nebo k večeru, když už se setmí. Vypozorovala jsem také, že zpívá téměř vždy, když je v říji. Možná tedy toto chování opravdu souvisí s rozmnožovacími cykly… sami vědci se dodnes dohadují, co je příčinou a jaký význam tahle komunikace mezi morčaty má. Většina jich zastává názor, že jde o reakci na prožitý stres a že jim to nějakým způsobem pomáhá vyrovnat se s těmi stresujícími prožitky. Další verzí je, že morčata zpívají, pokud mají velké bolesti nebo cítí, že některý jedinec ze skupiny brzy zemře (je nemocný). A někteří se domnívají, že zpívání morčata prostě baví a že žádný zvláštní význam nemá. Tak sama nevím – podle svých pozorování se mi zdá, že to nejspíše bude nějak souviset s rozmnožováním – možná Fidorka huláká do světa zprávu, že by měla náladu na nějakého toho ženicha ? Nebo ji během říje v bříšku něco tlačí a potřebuje si postěžovat ?

Zvláštní také je, že Mišku jsem nikdy zpívat neslyšela (a vlastně ani má dvě předchozí morčata).

 

A na závěr moje vlastní nahrávky Fidorčina zpěvu – kdo si chce poslechnout tenhle výjimečný koncert, stačí, když klikne tady:

Zde je i něco vidět. 
Tady je především zvuk.

 

26.3.2008

DCuj