Když se tak rozhlédneme po naší chovatelské veřejnosti, vidíme chovatelské stanice, které mají jen pár morčat a pak jsou chovatelské stanice, které mají morčat doslova nepočítaně.

Samozřejmě že k dosažení vynikajících a ne jen nahodilých výsledků v chovu i na výstavách je třeba mít širokou chovatelskou základnu, jinak se o nějakém cíleném šlechtění asi nedá hovořit. Na druhou stranu je třeba k úspěšnému chovu se o chovná zvířata patřičně starat a to zabírá čas. Kde je ta hranice, o kolik morčat se jeden nadšenec může postarat? 
Jistě že záleží na spoustě věcí – na tom, kolik volného času chovatel má, zda má k ruce nějakého pomocníka (známe maminky nadšené chovatelky, které stejné nadšení pěstují u svých ratolestí) a v neposlední řadě je tu i finanční stránka – jsou to sice jen malí hlodavci, ale přeci jen toho sežerou hodně.

Jednoho pošmourného dne se naší redakci podařilo získat exkluzivní rozhovor s krycím samcem dobrého původu a skvělé pověsti, který se nám uvolil odhalit své zkušenosti a postřehy k postupům některých chovatelů. Pozvali jsme jej na večeři do zeleninového ráje a při konzumování ledového salátu, cherry rajčátek, papriky a dalších pochutin plných vitamínů vzniklo toto interview.

Asi každý člověk, který se o něco snaží, potřebuje podle něčeho posoudit, zda se ubírá správným směrem. Směr a cíl nemusí mít každý stejný – mluvíme-li o chovatelích, pak takovým směrem a cílem pro někoho je pouze to, že se jeho morčatům dobře daří a že mu odchovávají zdravá silná mláďata a dělají mu tím radost. Pokud se ale chovatel zaměří na chovatelství ve smyslu dosahování standardních mláďat, pak výsledky jeho práce, tedy to, zda mláďata odpovídají standardu a do jaké míry mu odpovídají, dokáže sám posoudit pouze subjektivně. Chce-li objektivní posouzení, pak zamíří k registraci a nebo rovnou na výstavu.

To čím se chci dnes zabývat je objektivnost posuzování. Pod objektivnost posuzování zahrnuji jak nestrannost a nezaujatost, tak i soulad se standardem a hlavně konstantnost posuzování, a to jak u každého posuzovatele zvlášť, tak i všech posuzovatelů dohromady.

Toto je "deník" jedné holčiny, co má ráda zvířata. Nezáleží, kolik jí je, jak se jmenuje a odkud pochází. Důležité je její zkušenost, která třeba pomůže začínajícím chovatelům v každém věku a třeba donutí k zamyšlení některé chovatele morčat. Ač je to trošku delší, třeba stojí zato přečíst až do konce.