Smrtelné lupy

3. příběh z veterinární ordinace

Jak už jsem minule naznačila, bude dnešní příběh z veterinární ordinace "trochu silné kafe". No trochu... Popravdě by mě nikdy nenapadlo, že budu pro DailyCavy připravovat článek s hororovým nádechem.

Jednoho dne se v ordinaci našeho pana veterináře objevila slečna s morčátkem, které "trpělo" na lupy. (Slovo "trpělo" si zapamatujte...) Nevypadalo to na žádný zásadní zdravotní problém, všechno ukazovalo spíše na záležitost kosmetickou. Pan dotkor naordinoval šampon Medivet a rovnou chtěl slečně prodat jednu lahvičku. Když se slečna dozvěděla cenu, začala se "cukat", že prý s takovou částkou nepočítala. Pan veterinář si řekl, že přeci jen prodává Medivet docela často i pro malá zvířata, a že pro morče je 100ml šamponu zbytečně mnoho, a slečně nabídl, že jí odlije jen potřebné množství. Jelikož nenašel žádnou vhodnou lahvičku, natáhl šampon do stříkačky a "zašpuntoval" ji injekční jehlou s plastovým krytem. Slečnu poučil, že má morče vykoupat hned a pak znovu za týden. Slečna poděkovala, zaplatila pár korun a odešla.

Pan doktor měl dobrý pocit, že pomohl slečně, která zřejmě neměla mnoho peněz, ale i tak chtěla řešit i relativně banální problém svého svěřence. Jaké bylo jeho překvapení, když asi za týden uviděl ve dveřích své ordinace stejnou slečnu se stejným morčetem. Stav morčete mu ale vyrazil dech - mělo na boku mokvající ránu a tentokrát opravdu evidentně trpělo bolestí a i na pohled bylo zřejmé, že za ten týden výrazně pohublo. Okamžitě začal zpytovat své svědomí, zda při minulé návštěvě něco nezanedbal, ale nic ho nenapadlo.

Slečna ale hned spustila výčitky a během chvilky bylo jasno. To, co se pan doktor dozvěděl, vyrazilo nejdříve dech jemu a když mi to vyprávěl, tak i mě.

Slečna popisovala, že přišla domů a zapomněla, co s tou injekcí má vlastně dělat, tak že šla na chat, kde se schází chovatelé a zeptala se, jak se morčeti dává injekce. Nějaký hbitý chatující jí sdělil, že injekce se nejčastěji dává podkožně a také přesně popsal místo na těle morčete, kam se taková injekce dává. A slečna tedy hrdinně vzala injekci šamponu a morčeti ji aplikovala. Zatímco pan doktor poslouchal v němém úžasu, stihla si slečna ještě postěžovat, že se strašně bála tu injekci morčeti dát a že vlastně neví, proč tu injekci nedal morčeti sám pan doktor a také vyjádřila pochybnost, jeslti to opravdu byly jen lupy, když se stav jejího miláčka během týdne tak zhoršil.

Řada zvířat a psychiatrických diagnoz, mezi které se zatoulala i nějaká část lidského těla, kterými pan doktor ohodnotil duševní kvality oné slečny, nebraly konce a nejsou ani dost dobře veřejně sdělitelné. Ostatně, ač nejsem zvyklá používat vulgární nadávky, tak jsem se neudržela a také nějakou přidala.

Asi se ptáte, jak tento příběh dopadl. Vzhledem k tomu, jak jsem článek pojmenovala, asi nečekáte happy end. Ale morčátko mělo štěstí v neštěstí a happy end se nakonec nakonec konal. Ale "užilo" si své a s ním i slečna majitelka - po aplikaci šamponu došlo k nekróze kůže a podkoží, nastoupila sekundární infekce, kus tkáně následně úplně odpadl. Rána vyžadovala každodenní ošetřování a dezinfekci a celé to trvalo asi půl roku, než po tom všem zůstala jen jizva.

Některé okolnosti mohou být v zájmu anonymity mé, veterináře i oné slečny poněkud pozměněné, avšak jádro příběhu se zakládá zcela na skutečnosti, není smyšlený. To, co tu čtete, se opravdu stalo. Pro tentokrát mám ale pocit, že zveřejnění jejího jména a nekonečná ostuda, kterou by tím utrpěla, by si slečna jen a jen zasloužila. 

DCex
18.3.2008