Prodám morče..

Všichni to dobře známe, ať už jde o odchovance nebo chovného jedince. Podávání inzerátů také většina z nás zná. Následná odpověď na námi podaný inzerát však nemusí být ovšem až tak potěšující…

Chování některých "zájemců" mne nepřestává zarážet. Občas mívám pocit, že dle jejich mínění mi oni prokazují velkou službu tím, že si vůbec zvíře vezmou. Občas jako bych se dokonce snad měla i stydět za svou troufalost požadovat za zvíře nějaké peníze. Tento stud mne přepadá nejčastěji ve chvílích, kdy mi zájemce oznámí, že cena je vysoká... Já Vám nevím, ale cena kolem 200,- Kč mi přijde únosná. Jistě jsou mezi námi i chovatelé se skutečně přemrštěnými cenami, ale na toto téma již pojednával článek "To snad musí být ze zlata!" uveřejněný v srpnu minulého roku. Každopádně pokud mám o zvíře skutečný zájem, tak jsem ochotna do něj i investovat.

Ale abych se vrátila k tématu: Kdo komu prokazuje službu? Osobně si myslím, že služba je oboustranná. Ruku na srdce, chovatel je rád, když se mu s prodejem zvířete uvolní místo na další, kvalitnější, a když jeho odchov může plodit jinde. Rozhodně ale chovatel konkrétního kupujícího do ničeho nenutí, kupující si kupuje nové zvíře, ať už chovného jedince či jen mazlíka, prostě proto, že ho chce.

Chápu, že pokud je zájemce z druhé strany republiky, je osobní odběr složitější, a tak se vymýšlí místo předání - výstava nebo jiné místo, kam je ochoten a schopen dojet. Ale co už nechápu jsou ti, kteří se ani nenamáhají pro své "vysněné" zvířátko na místo určení dorazit. Čím dál víc začínám chápat texty na webových stránkách chovných stanic: "Rezervace je možná jen po složení 50% zálohy z ceny morčete. Pouze osobní odběr!" Promrhaný čas při jednání s nesolidním zájemcem je totiž pro chovatele/prodejce ten největší důvod k nedůvěře v další zájemce a zároveň důvodem k případným opatřením v podobě zálohy či osobního odběru.

Je známo několik případů (ne několik - jde už spíše o drtivé počty), kdy si zájemce pro zvířátko na vlak nepřišel a nechal ho cestovat zpět. A nebo varianta číslo 2: chovatel - a nemusí to být neznámý nesolidní začátečník, s takovým jednáním se setkáte možná ještě spíše u "zkušených" chovatelů - tak tento chovatel si na nádraží pro morče dojde, morče ale nesplňuje jeho požadavky (buď nebyly "vady" na fotce vidět, nebo ještě lépe si fotku ani nenechal ukázat, dokonce naopak mohl být na vadu i chovatelem upozorněn...) a tak "chovatel" neváhá a pošle milé morčátko šupem zpátky přes celou republiku. Co to asi udělá s měsíčním mládětem? Co se stalo s pravidlem, že by se veškerý stres pro morče měl omezit na nejmenší nutnou míru.

To, co mě mrzí ještě víc, je, že i ti, co se prezentují nálepkou "chovatel", se někdy chovají jako ve výše zmíněném textu. Setkala jsem se s chovatelkou, která, když jsem nabídla výstavní samičku, se mnou jednala ve stylu: „Když jinak nedáš, tak já si ji teda vezmu, ale jako vůbec se mi do toho nechce a byla bych nejradši, kdybych za ni neplatila, když se jako známe.“

Prosím, neberte tento článek jako varování typu: „Každý zájemce je potencionální podvodník“ nebo „Radši všechno usyslit doma.“ Je to pouze zhodnocení ze strany jednoho chovatele/prodávajícího, který ztratil důvěru a na svůj web si jde dát odstavec "rezervace pouze po složení 50%" a "pouze osobní odběr".

DCart
16.3.2008