Jednoduché vysvětlení zdánlivě složitého zdravotního problému

2. příběh z veterinární ordinace

Zas po nějaké době jsem navštívila svého veterináře. Už mezi dveřni mě vítal se slovy "Á paní novinářka, dneska pro vás mám hned dva extra pikantní příběhy chovatelů - "veterinářů-laiků", jen nevím, jestli - zvlášť ten jeden - nebude pro ten váš plátek moc silné kafe." Usmála jsem se a řekla něco v tom smyslu, že internet snese ledacos. Zatímco mému psovi stříhal drápky a dával injekci očkování proti vzteklině, pan doktor vyprávěl:

Asi před půl rokem se na něj obrátila paní chovatelka odněkud z "Horní-Dolní" s tím, že už půl roku jí umírá jedno morče za druhým, zvířata ve věku kolem půl roku a starší, zdánlivě bez příznaků, nejčastěji samice kolem porodu, ale nejen ony. Její veterinář si s tím prý neví rady. Přeléčila celý chov několika druhy antibiotik, aplikovala přípravky proti vnitřním i vnějším parazitům, nasadila všechny možné vitaminy a nic z toho nepomohlo. Zvířata zdánlivě v dobré kondici dále umírala.
Jiná chovatelka jí tehdy poradila, ať se obrátí na "mého" pana veterináře. Pan doktor jí v několika emailech přesvědčil, aby další uhynulé morče poslala na pitvu a nechala udělat i všechny potřebné bakteriologické testy, a že snad budou moudřejší. Paní se do toho moc nechtělo, ale nakonec soulasila - zrovna jí uhynula její oblíbená samička a právě to jí zřejmě definitivně přesvědčilo, že peníze vynaložené na pitvu snad dají šanci jejím zbylým svěřencům.
Trvalo to asi 14 dní a paní se znovu ozvala. A hned se pustila do pana doktora, že peníze za pitvu vyhodila zbytečně, že se vůbec nic nezjistilo, žádné bakterie ani nic podobného. Prostě vůbec nic. Pan doktor ji musel dlouze uklidňovat a přesvědčovat, až ji přiměl k tomu, aby mu poslala kopii pitevního protokolo. Nález zněl jasně: "selhání jater v důsledku celkového přetučnění". Jednoduše řečeno - morče bylo moc tlusté a jeho organismus to nezvládl.
Pan veterinář se tedy začal zajímat o to, čím paní chovatelka krmí a bylo už naprosto jasno: jídelníček jejích morčat tvořily z velké části "semínka", a oříšky, pak ovoce a zelenina, ale třeba seno v životě neviděli. Veterinář nařídil přísnou dietu - hlavní složkou krmení seno, omezení různých směsí na minimum, hodně zeleniny, semtam kousek ovoce. Jsou to už 4 měsíce a paní chovatelka už o žádné další morče nepřišla.
"Už bych si na to možná ani nevzpomněl, ale zrovna dnes mi od paní chovatelky přišel email, ve kterém mi moc děkuje a sype si popel na hlavu, že kvůli její hlouposti uhynulo tolik morčat naprosto zbytečně." uzavřel pan doktor své vyprávění o paní chovatelce, která to vlastně myslela dobře. A mě tak napadlo, že i v chovu morčat platí, že míň je někdy víc.
Jelikož byla čekárna prázdná, tak se pan doktor pustil do vyprávění i dalšího příběhu. A bylo to opravdu silné kafe. To si ale nechám zas na příště.

 

 

 

Některé okolnosti mohou být v zájmu anonymity mé, veterináře i paní chovatelky poněkud pozměněné, avšak jádro příběhu se zakládá zcela na skutečnosti, není smyšlený. To, co tu čtete, se opravdu stalo.

 

DCex
26.2.2008