Jak přijít o zdravou samici i s mláďaty

1. příběh z veterinární ordinace

Při návštěvě veterinární ordinace se svým svěřencem jsem se s panem doktorem trochu více zapovídala a dostali jsme se až k morčatům, jejich nemocem a léčení. Trochu jsem si posteskla nad tím, že není mnoho veterinářů, kteří by se o morčata zajímali a rozuměli jim. Že někdy veterinární péče nejen že nepomůže, ale může být pro morče naopak i smrtelná.

 

 

Pan doktor si zase posteskl, že kdyby někteří majitelé a chovatelé byli alespoň trochu soudní, nehráli si doma na veterináře a morče donesli včas k odborníkovi, tak by se některé „beznadějné“ případy podařilo snadno zachránit. Jako příklad mi uvedl naprosto nepochopitelné jednání slečny, mladé chovatelky (ale prý to nebyla začátečnice), která poctivě připravená a vybavená všemožnými léky a přípravky čekala na porod samice. Chovatelka si spočítala, kdy má samička 68. den březosti a kdy tedy má přesně rodit, a když se samička neodhodlala porodit ani spočítaný 70. den, rozhodla se „chovatelka“ jednat, vzala oxytocin a milé samičce ho injekčně podala. Samičce začaly stahy, nicméně mláďata porodit nedokázala, protože neměla dostatečně rozestoupené porodní cesty. Do ordinace se samice dostala úplně vysílená, veterinář se snažil dělat co mohl – okamžitě přistoupil k císařskému řezu, nicméně takto vyčerpaná samička neměla dost sil na to, aby zvládla operativní zákrok v narkóze, a uhynula krátce po operaci. Nepodařilo se zachránit ani jedno ze dvou mláďat – jedno se udusilo při protahovaném porodu, druhé uhynulo krátce po narození, bylo nedonošené. Chovatelka se prostě a jednoduše přepočítala.

Tehdy jsem odcházela z ordinace s nově nabytým názorem, že veterinář, který nemá potřebné znalosti a zkušenosti s léčením morčat, je pořád menší zlo, než chovatel, který postrádá zrnko soudnosti. Nechápala jsem, co k takovému jednání mladou chovatelku vedlo, zda chtěla mezi vrstevníky vypadat důležitě tím, že umí morčeti píchnout injekci, že „zachraňovala“ samici, která „evidentně přenášela“. Jestliže se chovem zabývá už nějakou dobu, tak přeci musí vědět, že zvířata nejsou naprogramované stroje, aby se jeden den spustily k výrobnímu procesu a za 68. dní z nich vypadl hotový výrobek v podobě mláděte.

Některé okolnosti mohou být v zájmu anonymity mé, veterináře i slečny chovatelky poněkud pozměněné, avšak jádro příběhu se zakládá zcela na skutečnosti, není smyšlený. To, co tu čtete, se opravdu stalo. 
Tento rozhovor s veterinářem mě přivedl k tomu, že podobných příběhů musí být určitě více, a rozhodla jsem se po dalších pátrat a získat svolení k jejich zveřejnění jako jakýchsi odstrašujících příkladů.

DCex
28.1.2008