Posuzování morčat na výstavách a u registrací

Asi každý člověk, který se o něco snaží, potřebuje podle něčeho posoudit, zda se ubírá správným směrem. Směr a cíl nemusí mít každý stejný – mluvíme-li o chovatelích, pak takovým směrem a cílem pro někoho je pouze to, že se jeho morčatům dobře daří a že mu odchovávají zdravá silná mláďata a dělají mu tím radost. Pokud se ale chovatel zaměří na chovatelství ve smyslu dosahování standardních mláďat, pak výsledky jeho práce, tedy to, zda mláďata odpovídají standardu a do jaké míry mu odpovídají, dokáže sám posoudit pouze subjektivně. Chce-li objektivní posouzení, pak zamíří k registraci a nebo rovnou na výstavu.

To čím se chci dnes zabývat je objektivnost posuzování. Pod objektivnost posuzování zahrnuji jak nestrannost a nezaujatost, tak i soulad se standardem a hlavně konstantnost posuzování, a to jak u každého posuzovatele zvlášť, tak i všech posuzovatelů dohromady.

 

 

Nestrannost a nezaujatost považuji za součást „profesionality“ posuzovatelů a nechci ji nikterak zpochybňovat. Naopak bych se přiklonila k tomu, že rozdíly mezi posouzením určitých zvířat určitých chovatelů jednotlivými posuzovateli jsou určitě dány více než sympatiemi k chovatelům a vystavovatelům tím, že každý z posuzovatelů se sám zaměřuje na určité barvy a určitá plemena a tak má na některá plemena či barvy přísnější metr a ty, které sám nemá na očích každý den, posuzuje méně přísně, případně může stejné kriterium mít i opačný efekt. A kromě toho, ať bude posuzovatel sebezkušenější a sebeprofesionálnější – má každý z nich svoje oči, svůj názor, a na svět a na morčata se prostě jinak než subjektivně dívat nedokáže.

Problematické ale posuzování může být ve chvíli, kdy se chovatel a vystavovatel nemůže spolehnout na konstantnost posuzování a na soulad se standardem.

Mám několik vlastních zkušeností a jiných jsem byla svědkem a musím říct, že stát se mi něco takového v počátcích, tak budu asi opravdu zklamaná. Další věcí je, že kvůli některým problematickým posouzením se pak dostanou do chovu i zvířata, která tam nemají co dělat.

Jako příklad uvedu registraci samečka čoko – buff – bílého. Při registraci u jednoho posuzovatele jsme se dověděli, že taková kombinace barev je nestandardní, nicméně buff byla přepsána na oranžovou a sameček byl zaregistrován. Jelikož se mi to nelíbilo, šla jsem s ním k posouzení znovu k jinému posuzovateli s argumentem, že se jedná typicky o buff, že této kombinace barev jsem chtěla dosáhnout a jsem nespokojená s tím, že sameček byl registrován jako čoko-oranž-bílý s odůvodněním, že kombinace čoko-buff není možná. A bylo mi dáno za pravdu. Jedná se o případ už více jak rok starý, věřím, že dnes by se to už nestalo, dnes je tato kombinace barev celkem běžná, tehdy tu takových zvířat bylo poskrovnu.

Chápu, že i posouzení kombinace jako neexistující nebylo zcela bezdůvodné, mělo nějaký základ a svým způsobem smysl (když se na věc podíváme z pohledu genetiky barev), nicméně bylo to naprosto zřejmé posouzení v rozporu se standardem, k jakému by, myslím, docházet nemělo.

Nicméně u registrací pořád můžeme být k posuzování benevolentní a posuzovatelům přiznat větší možnost subjektivního pohledu na věc – zejména tam, kde zvíře třeba zcela standardu neodpovídá, je to úplně na hraně, pak posuzovatel zřejmě bude brát zřetel i na to, zda je zbarvení či plemeno vzácné, či zda je chovných jedinců daného plemene a barvy dost. Myslím si, že by byla škoda neregistrovat a třeba vyloučit z chovu např. krémového samce švýcarského teddyho jen proto, že má lehkou pigmentovou linku na uších, na druhou stranu by bylo zřejmou chybou být stejně benevolentní v případě hladkého či cresteda stejné barvy, kterých je již dostatek a zařazení takto „vadného“ jedince do chovu by bylo kontraproduktivní.

Horší je to už na výstavách, kde to není jen „ano – ne“, ale kde už jde o umístění, body a prestiž. Příkladem poněkud problematického posuzování může být jeden US teddy, posuzovaný opakovaně stejným posuzovatelem – jednou posouzen bez hrubých vad, podruhé vyloučen kvůli údajné pěšince (na dvou výstavách v rozmezí pár týdnů) – neslyšela jsem o tom, že by pěšinky vyskakovaly a mizely… Dalším obdobným případem byla pěšinka u jiného US teddy – jeden týden jeden posuzovatel posoudil, druhý týden druhý posuzovatel vyhodil pro pěšinku. Ale dobrá, dejme tomu, pěšinka se může nějak objevit – i kdyby si jí morče prostě uleželo cestou na výstavu.

Pak je tu zajímavý problém s dnes již „profláknutým“ rozeťákem Quasarem: před rokem posouzen, zaregistrován – s lehkou vadou „zdvojenou rozetou“, na výstavě v Kožlanech vítěz plemene-96,5b, na speciální výstavě na podzim diskvalifikován pro nadbytečnou rozetu (první praktická ukázka nadbytečné rozety u nás), nyní v Lounech opět posouzen a dokonce vyhrál. To už opravdu volá po sjednocení názoru všech tří posuzovatelů – nicméně dlužno dodat, že posuzovatelé o problému vědí a je příslíbeno tuto problematiku sjednotit.

A konečně ještě jeden příklad nekonstantnosti posuzování, který se už svým způsobem dotýká jiného bolavého místa vystavování morčat. Jde o zažloutlé chlupy na zadku. Jak víme, morčata jsou prasátka a udržet bílé prdelky dlouhosrstých morčat skutečně bílé je poněkud problematické, co si budeme povídat. Tak na jedné výstavě z úst posuzovatele zazněl výrok, že lehce zažloutlé chlupy na zadku nepovažuje za vadu kondice a dal plný počet bodů. A za stejnou věc na „speciálce“ morče vyletělo. 
Ač uznávám, že morčata na výstavu musí být upravená a čistá, přikláněla bych se k benevolenci posuzovatelů při hodnocení dlouhosrstých bílých morčat a nepožadovala striktně naprosto čistě bílé chlupy na zadku – takový velmi těžce dosažitelný požadavek totiž naprosto jednoznačně svádí k testování různé bělící chemie.

Vzhledem k tomu, že posouzení na výstavě ještě automaticky neznamená, že zvíře bude i zaregistrováno, že tedy na výstavě může být posouzeno i zvíře, které není doporučeno do chovu, a vzhledem k tomu, že český standard je přísnější než standardy v okolních zemích, možná by stálo za to posuzovat i za cenu hodně nízkého počtu bodů i zvířata, která jsou nyní rovnou diskvalifikována. Každopádně bych já jako chovatel a vystavovatel byla určitě ráda, pokud by i diskvalifikované zvíře bylo posouzeno až do konce – abych mohla odhadnout, zda má smysl zvíře příště vystavit znovu, pokud lze vadu odstranit nebo pokud vada časem sama zmizí (přerostlé drápky, okousané chlupy).

Další příklady poněkud „zvláštního“ posouzení uvedu jen stručně a spíše pro pobavení, myslím, že není třeba je rozpitvávat – prostě i posuzovatel je jen člověk a i pro něj platí, že chybami se člověk učí: 
- ice lilac (v našem standardu není a pokud vím, nikdy nebyla) – registrováno a dokonce jako ice lilac 
- švýcarský teddy coby vítěz dlouhosrstých morčat na výstavě v Ostravě letos na jaře (i když se o švýcarském teddy říká, že je to polodlouhosrsté plemeno, standard řadí švýcarské teddy mezi krátkosrstá plemena) 
- neregistrace čoko-bílé samice s odůvodněním, že má moc tmavé oko (standard o očích u čokolády říká „tmavě hnědé nebo ohnivé“, nicméně toto bylo hned vzápětí napraveno) 
- o dotazu paní posuzovatelky, zda když je tu šimlů málo, jestli je tu opravdu chceme, jsme už psali

A na závěr tohoto, uznávám, docela kritického článku – úplně vidím, jak mnozí z vás pokyvují a lehce lamentují nad tím, jak to posuzování morčat vypadá. Prosím uvědomte si, tak jako jsem si to uvědomila já, že posuzovatelé to dělají z čistého nadšení pro věc, ve svém volném čase a dobrovolně, určitě na tom nevydělají. Co si budeme povídat – kritiku kterou jsem já shrnula do tohoto článku jistě semtam slýchají – ať už přímo nebo nějakou oklikou a skoro se divím, že s tím ještě nepraštili. A tak až zas jednou budete nespokojení – nekritizujte za jejich zády, ale běžte za nimi a ptejte se a požádejte o vyjasnění nejasností – tak jako to udělaly chovatelky v případě rozeťaka Quasara a nebo já v případě čoko-buff-bílého samečka.Určitě se vám dostane vysvětlení a v případě problému dojde i k jeho řešení.

A na úplný závěr – myslím, že nebudu mluvit jen za sebe – sice na posuzování remcám, ale sama bych to dělat nechtěla :o))

Komentáře čtenářů:
Barča Smějová, CHS Pískové doly : 
Švýcarský teddy coby vítěz dlouhánů v Ostravě" - za tento pořadatelský omyl se všem zúčastněným hluboce omlouvám, došlo k němu mou chybou - nedostatečnýn nastudováním standardu a tento omyl se již nebude opakovat!

DCnaxy
12.9.2007 
za konzultaci ohledně rozet děkuji CHS Fénixovo pírko