Jednoho pošmourného dne se naší redakci podařilo získat exkluzivní rozhovor s krycím samcem dobrého původu a skvělé pověsti, který se nám uvolil odhalit své zkušenosti a postřehy k postupům některých chovatelů. Pozvali jsme jej na večeři do zeleninového ráje a při konzumování ledového salátu, cherry rajčátek, papriky a dalších pochutin plných vitamínů vzniklo toto interview.

Redaktor Daily Cavy (dále jen DC): Dobré odpoledne, jsem ráda, že jste si na mne udělal čas, vím, že ho nemáte mnoho na rozdávání.

Chovný samec (dále jen CHS): To je pravda, jsem skoro celoročně vytížen a to, dá se říci, po celé republice.

DC: Budete opět putovat někam po naší republice nebo se tentokrát jedná o vaše zákonné manželky či o partnerky u vás přechodně ubytované?

CHS: Víceméně tak i tak. Moje majitelka mi plánuje za společnici jak jednu z mých zákonných manželek, tak nějaké externistky. Vypadá to tedy, že na zimu zůstanu doma.

DC: Mohl byste našim čtenářům, prosím, přiblížit, jakého plemene a barvy jste?

CHS: Nemá to být všeobecný článek?

DC: Ano, víceméně.

CHS: Pak tedy ať si k mé osobě každý dosadí plemeno a barvu svému srdci blízkou. Přeji si zůstat v anonymitě.

DC: Dobrá, omlouvám se, budu to akceptovat. Takže přejděme k první otázce: Tušíte, kolik partnerek jste za svoji dosavadní kariéru obšťastnil?

CHS: Přesné číslo vám bohužel neřeknu, ale bude to tak kolem tří desítek.

DC: Přiblížíte čtenářům, jak probíhá seznámení, dojde k samotnému aktu a co vše s tím souvisí?

CHS: Samozřejmě. Doma jsou partnerky pro mě vybrané ubytovány se mnou v jedné místnosti, k některým partnerkám bývám přesunut já. I námluvy u morčat mají svá pravidla a protokoly. Na začátek trochu dvoření, nakrucování, hlubokého vrnění a vypuštění mé mužné vůně. Pokud má partnerka zrovna své dny (u morčat jsou její dny právě ty pravé dny), trvá toto pár minut a samotný akt jenom minutu nebo dvě, jsem profesionál, tak na co ztrácet čas. Pokud nemám štěstí a samička zrovna své dny nemá, rád si počkám, až tato chvíle nastane. Jinak nepsaným zvykem je nechávat partnery spolu minimálně přes dva cykly (ne že by to u mě bylo nutné), takže to vyjde na cca měsíc. Platbu za moje služby vyřizuje můj majitel, většinou je to rezervace potomka ve vrhu nebo jen paušální úhrada za byt a stravné. Občas získám jednu partnerku, občas celý harém. Polygamie u morčat není tabu.

DC: To je dost otevřený popis. Přejděme k další otázce: Odvádíte svoji „práci“ radši doma nebo venku? Myslím tím...

CHS: Chápu, co tím myslíte. Je mi to jedno, jsem úspěšný jak na domácí půdě, tak i při hostování. Měl jsem štěstí a zatím jsem neprošel žádnou vážnější nemocí. Pokud se nestane průšvih samici, troufám si říci, že jsem zatím ještě nikdy neselhal. Ve mně chyba není.

DC: Odpusťte, ale to mi přijde trochu jako holedbání...

CHS: To není holedbání, to je pravda. Pokud padlo podezření na mou osobu ze ztráty plodnosti, byla má maličkost na „test“ přesunuta k jiné partnerce a pokud tato otěhotněla, což se stalo vždy, bohužel byla usvědčena z neplodnosti má bývalá partnerka.

DC: Chápu. Poskytujete své služby jen dámám z lepší společnosti odpovídajícím standardu, nebo jste již byl využit i pro multirasové křížení?

CHS: Ne, můj majitel dbá na to, aby mé partnerky byly jen odpovídající plemenem a barvou ke mně. Navíc i chovatelé žádající si mé služby nechtějí plodit zbytečně nestandardy, i když je pravda, že i při správném křížení je toto označení poněkud ošemetné.

DC: Přibližte prosím našim čtenářům, jak to myslíte.

CHS: I když máte vynikající chovný pár, který slavil na výstavách úspěchy, můžete mít část potomků nevhodnou na výstavy, ale použitelnou v chovu. A naopak – můžete k sobě dát průměrná zvířata a narodí se vám nadprůměrný jedinec.

DC: A ve vašem případě?

CHS: Je to předpokládané riziko při každém krytí, ale ke mně se nedonesly žádné stížnosti.

DC: To je potěšující, nemyslíte? Vy jste se zúčastnil nějaké výstavy?

CHS: Jako junior jedné, poté jsme se s mým majitelem zaměřili pouze na rozšiřování mého genofondu po různých koutech republiky. Já osobně si myslím, že to byla dobrá volba.

DC: A co si myslíte o současném standardu a posuzování na výstavách?

CHS: Obávám se, že na toto se musíte zeptat nějakého výstavního matadora, moje zaměření je jiné než je jen exteriér pro výstavy – po mě tu alespoň něco zůstane. Ale kdybych přeci jen měl vyjádřit svůj názor, tak já si stěžovat nemohu, barevně i typem své rasy jsem prý v souladu se standardem.

DC: A jak se stavíte k problematice příbuzenské plemenitby?

CHS: A jak vám by se líbilo spát se svou dcerou, sestrou, matkou...?

DC: Aha. Dobře, děkuji. Víte, jakou taxu má za půjčení vaší maličkosti váš majitel?

CHS: Tuším, že je to buď můj kvalitní potomek nebo nic, každopádně slyšel jsem, že někteří chovatelé uvažují o požadování poplatku za tyto služby.

DC: A váš názor na tuto problematiku?

CHS: Pokud bych se mohl rozhodovat sám, nechtěl bych za své služby žádné peníze. Připadal bych si pak jako, promiňte mi za ten výraz, jako děvka. Vybírají mi hezké samičky a já mám radost, že si užiji a ještě rozšiřuji svůj genofond po různých místech v republice. Také strava a pití jsou na mém hostování ve většině případů nadprůměrně kvalitní. Jenže samozřejmě tyto věci vyřizuje můj majitel, takže je neovlivním.

DC: Otázka na závěr: Máte nějaké své favoritky, co se týče barvy, délky a struktury srsti?

CHS: Jednou bych si přál blíže poznat exotickou holou krásku. Prý hezky hřejí, když se k nim přitulíte.

DC: Velice vám děkuji za rozhovor a přeji Vám ještě mnoho pěkných potomků jak doma, tak v externích chovech.

CHS: Bylo mi ctí a já děkuji Vám.

DCdermex
foto DCjap 
6.9.2007