Reflexe

Když chytrá knížka není zrovna nejchytřejší

6. příběh z veterinární ordinace

Měla jsem za sebou první odchov, nepovedený odchov, samička umřela na toxemii a sirotci ji brzy následovali. A tak jsem na druhá mláďata čekala s velkou nadějí a trochu s obavami, aby bylo všechno v pořádku. A tak jsem byla v sedmém nebi, když samička porodila nádherná čtyřčátka, krásně se o ně starala a všechno vypadalo růžově. Jelikož tu o tom píšu, tak už je asi každému jasné, že idylka nevydržela dlouho. Mláďata jsem hlídala, pořád je zkoumala a hledala známky problému, který by se mohl vyskytnout, abych zabránila případnému průšvihu včas. A tak jsem si všimla, když bylo mláďatům pár dní, že mají "usmrkané" čumáčky a zdálo se mi, že dýchání nemají úplně čisté. Než abych něco zanedbala, sbalila jsem hned samičku i s mláďaty a vyrazila na veterinu, o které jsem si předtím zjistila, že se tam věnují i hlodavcům, co jsem o ní slyšela znělo povzbudivě.

Celý článek...

 

Patricijové versus plebejové

 

Chovatelé morčat se liší věkem, množstvím chovaných zvířat, liší se podle toho, jaké ubytování, stravování a další služby mohou svým svěřencům poskytnout, nebo třeba tím, jestli mají plnou podporu ostatních členů rodiny nebo jsou jim zvířátka pouze trpěna… Chovatelé morčat se ovšem také dělí podle pohnutek, které je vedou k tomu, aby 1-2x týdně kydali hnůj, vláčeli domů kvanta sena a trávy (bez ohledu na svou sennou rýmu), nakupovali kila zeleniny, utráceli své těžce vydělané (nebo na rodičích vydyndané) peníze na veterině a většinu svého volného času věnovali něžné péči o hlodavce, kteří jim na to buď úplně kašlou, nebo prostě jen nedovedou dát svůj vděk a lásku najevo tak, jako to umí třeba psi.

A tak tu máme dvě skupiny: chovatelé morčat odpovídajících standardu a chovatelé morčat standardem nedotčených.

Celý článek...

 

Robert - jak jsem málem umřel

Cavia Crime Column

rubrika PORTRÉTY Z BASY 
vypovídá ROBERT - jak jsem málem umřel

Morčečí story – tento příběh je z velké části pravdivý a v zájmu zachování anonymity Roberta bylo jeho jméno pozměněno.

Jmenuji se Robert a jsem kříženec US Teddyho a Alpaky. Trochu nechtěné spojení, chovatelka špatně zavřela kotec, kde bydlel táta a maminka bydlela hned vedle. Tatínek maminku bohapustě zneužil a už se s tím nedalo nic dělat. Podle toho se se mnou také zacházelo. Narodil jsem se sám - máma (pokud se tomu takhle dá říkat) se o mně moc nestarala, byl jsem takové dítě ulice – co jsem si nesehnal, to jsem neměl. Bydlela nás v kotci celá banda – máma, tři tety a tlupa malých šlechticů s rodokmenem. I chovatelka kolem nich ťuťala a ňuňala, jak kdyby snad produkovali zlato, kdežto mě tak maximálně drapla, převážila a vrátila zpátky. Trochu smutnej začátek na nevinné mrně, jakým jsem byl…

Celý článek...

 

Zabít...?

Zabít...?

Morčátko leží, trpí, tikají poslední minuty jeho dohasínajícího života… 
Selhala játra…

Morčátko, které se zrovna narodilo a praskla mu břišní stěna z kýly tak, že vyhřezla střeva. Prostě jste to nestihli. Žije. 
Trpí.

Miminko, které se přes všechnu snahu a péči trápí průjmem, už prostě nemůže, selhávají orgány…

A další takové strašně smutné situace, které se vám jako chovateli prostě nevyhnou…

Je noc, veterinář je jako na potvoru nedostupný, nebo je vám jasné, že to už prostě nestihnete…

Zabít…?

Celý článek...

 

Nic není nemožné

Příběh, který nám zaslala jedna z načich čtenářek. Pokud byste se s ostatními čtenáři také chtěli podělit o nějakou vaši zkušenost či zážitek s morčaty, nebojte se, pošlete nám ho, ty nejlepší zveřejníme.

Ahojky. Pokud by Vás to zajímalo, tak bych pro vás měla jeden příběh. 
Je to vlastně takové poděkování Belince za to, že ji mám.

Na úvod trošku vysvětlení … 
Jmenuji se Noemi Lisá, a mám se svou kamarádkou Maruškou chovatelskou stanici. 
U mě doma bydlí Bellisima Terra Punctata (hladká krémová) – alias Belinka a Jůlinka Caramba (hladká oranžová), U Marušky bydlí Dorotka od Julie (ang. crested buff).

Celý článek...

 
Více článků...