Rozhovor s Lenkou Fuksovou z chovatelské stanice De Grande

DCnaxy: Můžete nám říct, jak jste se dostala k morčatům a jejich chovu?

deGrande: O morčatech s průkazem původu jsem se poprvé dozvěděla na psím táboře Agility od slečny, která morčata s PP chovala. Myšlenka chovu morčat s PP mě ihned zaujala, proto jsem se neúnavně vyptávala na všechny detaily a podrobnosti. Tábor skončil v srpnu a v září mi slečna telefonovala, že by pro mě měla nabídku v podobě dvou morčátek. Samozřejmě jsem souhlasila a za pár dní mi v krabičce přicestovala červená coronetka Helen a červený šimlík texlík Yan, rodiče mé Angelíny de Grande, zakladatelky našeho chovu.

DCnaxy: Takže jste začínala chov morčat rovnou s čistokrevnými? Nikoliv jako většina chovatelů od "zverimexáčka"?

deGrande: Zverimexáčka jsem v té době měla samozřejmě doma taky. Byla to "šedivá" samička Niky, nástupkyně předešlé černobílé Miky. Ale s těmito morčátky jsem se chovu nikdy nevěnovala. Své chovatelské vášně jsem v té době uplatňovala na křečcích džungárských a syrských, kterých jsem měla opravdu hojný počet.

DCnaxy: Takže kdyby tu tehdy už byli křečci s PP, tak byste dnes možná byla chovatelkou roku křečků? :o)

deGrande: Pravděpodobně bych byla chovatelkou křečků, ale zda chovatelkou roku křečků si netroufám říci :-D Každopádně morčata mě okouzlila mnohem víc, především tím, že nekoušou a dá se s nimi úžasně mazlit.

DCnaxy: Je mi to jasné. Tak tedy vznikla Vaše láska k morčatům. Měla jste první páreček, první odchov... Na co z těch začátků nejraději vzpomínáte? A na co byste raději zapomněla..?

deGrande: První odchov byl tak trochu neplánovaný. Helenka a Honzíček (Yan) bydleli spolu, jelikož mne tehdy nenapadlo, že by takoví prckové mohli mít mláďátka (jako každý začátečník i já jsem dělala chyby). Na první mláďátka vzpomínám opravdu ráda. Bohužel sameček Acimek krátce po narození zemřel. Takže tím, na koho nejraději vzpomínám byla upískaná Angelínka, která při registraci sklidila mnou vůbec neočekávaný úspěch. Momenty, na které bych raději zapomněla, přišly až mnohem později, ruku v ruce s mými prvními úspěchy.

DCnaxy: Kdy jste vlastně s chovem začínala? Třeba já osobně mám pocit, že pojem CHS de Grande spadá až k samotným počátkům Klubu...

deGrande: Mé úplné začátky spadají do roku 2000, ale "slyšet" o nás bylo až mnohem později, jelikož dlouhou dobu jsem si chovala opravu čistě jen pro svou radost a mláďátka udávala spíše na mazlíčky. V kontaktu "se světem" jsem v té době téměř vůbec nebyla.

DCnaxy: Posuneme se tedy do doby, kdy o vás slyšet být začalo. Pamatujete si na svoji první výstavu?

deGrande: Slyšet o nás začalo být víceméně ze dne na den, tedy když poprvé na výstavě zvítězil můj odchov Heroin de Grande ve vlastnictví Lenky Šafaříkové. Heroin vyhrával skoro na každé výstavě a tím nás doslova a do písmene proslavil. Na svou první výstavu se pamatuji velmi dobře, byl to Propet 2005. Do paměti se mi vryla nejen prvním pohárkem, který získala naše Panika de Grande, ale též novými nájemníky, které si naši mazlíčkové přinesli v kožíšcích.

DCnaxy: Tak to jste se držela v ústraní hodně dlouho. Nicméně krátce, po tom, co jste začala aktivně vystavovat, jste se stala chovatelkou roku 2005. Máte nějaký „recept“, jak ihned v začátku vyhrát hlavní vystavovatelskou soutěž?

deGrande: Ano je pravda, že v tomtéž roce, co jsem začala vystavovat, jsem i získala titul Chovatel roku. Je ale nutné zmínit, že hlavní podíl na tomto úspěchu má právě Heroin de Grande a jeho majitelka Lenka Šafaříková, jelikož právě oni mi nasbírali ony cenné vysoké body, já jsem pouze toto vysoké skóre „nepokazila“ a celkový průměr nakonec vynesl první místo. Nebýt toho, že se Heroin dostal právě k této chovatelce, nejspíš bych nedosáhla ani třetího místa :o) Dle mého názoru totiž právě Lenka Šafaříková dala ten správný směr vystavování dlouhosrstých morčat a především jejich přípravě na výstavu, v jiných rukách by Heroin nejspíše tak úspěšný nebyl. Tudíž na ten recept se musíte zeptat jinde :o)

DCnaxy: Zajímá mě ještě Heroin - je asi nezapomenutelně vryt do historie chovu a výstav čistokrevných morčat. Jací byli jeho rodiče? Měli nějaké úspěchy na výstavách?

deGrande: Jeho rodiče na výstavě nikdy nebyli, oba dva měli bohužel pigment. Jeho matka byla již výše zmíněná Angelínka a táta byl Candy z Orky, saténový krémový coronet, kterého jsem dostala zdarma "do začátku". Ani jeden z rodičů nedosahoval kvalit potomků. Heroin nebyl jejich jediný povedený odchov, jako jediný se ale pravidelně účastnil výstav. Jeho mladší či starší sourozenci většinou zůstávali v mém chovu a na výstavách se proslavili až jejich potomci. Pro zasmání bych doplnila, že v mém chovu zůstávali především z důvodu, že se mi je nezdařilo prodat :-D Dokud Heroin nevyhrál první výstavu, tak po nás zkrátka neštěkl ani pes.

DCnaxy: :o) To je krásný příklad pro začínající chovatele, kteří chtějí jedině "samičku na chov a na výstavy", že tak se s chovem prostě nezačíná. Myslíte si tedy, že v případě Heroina vám spíše přálo štěstí, že se narodil, nebo už jste si tehdy dokázala "spočítat", že ze spojení těchto řekněme průměrných jedinců je velká šance na výstavního šampióna?

deGrande: Tak daleko jsem určitě nebyla. Bylo to opravdu jen štěstí. Buffinka Angelínka se narodila po dvou červených rodičích a já k ní neměla ani jiného samce než právě Candyho. Dalšího světlého samečka jsem si byla nucena pořídit až když neprodaným odchovům ženského pohlaví odtikával čas na krytí.

DCnaxy: Takže jste vlastně k dalším výstavně úspěšným vrhům byla donucena nedostatečnou poptávkou po mláďatech? :o)

deGrande: Ano, přesně tak. K neprodané Fetish de Grande jsem si opatřila samečka a po nich se narodil opět úspěšný Imprezzo de Grande, kterého jsem si ponechala v chovu po té, co mi paní zájemkyně řekla při odběru, že se jí nelíbí a že si ho nevezme. A tak prostě zůstal doma.

DCnaxy: Imprezzo už zřejmě nedosahoval takové slávy jako Heroin - můžete mě neznalé a také našim méně informovaným čtenářům říci, čím byl pro Vás významný on?

deGrande: Imprezzo opravdu tak úspěšný nebyl, vyhrával pravidelně své plemeno, ale na nejlepší dlouhosrsté výstavy nikdy nedosáhl, přestože byl několikrát v rozstřelu a body též nedostával nízké. Přesto pro mne velmi významný byl (bohužel již pouze byl, letos dva dny po jeho čtvrtých narozeninách bohužel Imprezzo odešel do močecího nebe :o(). Jeho matka Fetish měla při porodu komplikace, hodně krvácela a mláďata nevybalila z plodových obalů. Když jsem se vrátila ze školy našla jsem jí ležet úplně vyčerpanou a vedle "pohozená" dvě nevybalená mláďata. Krémový klučík byl bohužel již mrtvý, ale druhého samečka se mi podařilo rozdýchat a zachránit. Fetish na tom byla hodně zle, pořád krvácela a na kojení neměla ani pomyšlení, tudíž prvních pár dnů jsem měla v režii já. Každou přestávku jsem běhala ze školy (a to doslova) domů malého nakrmit a matce chladit bříško ledem, abych částečně zabránila krvácení. Náš veterinář nedával matce ani mláděti velké naděje, ale zdařilo se. Přestože Fetishka se dávala do pořádku hodně dlouho, tak si dnes coby pětiletá babča užívá u nás zaslouženého důchodu. Takže Impík byl moje první zachráněné mláďátko a prostě mi přirostl k srdci.

DCnaxy: Tak to chápu :o) Když se ohlédnete za svou dosavadní chovatelskou a výstavní kariérou - co považujete za největší úspěch a co bylo pro vás největším zklamáním?

deGrande: Chovatelský i výstavní úspěch vidím především v tom, že se mi daří odchovávat úspěšná mláďata průběžně, tedy že naše výstavní úspěchy nespočívají pouze v jednom jediném odchovu či vrhu. A za neméně velký úspěch považuji fakt, že i přes větší počet chovných jedinců v naší CHS a ubytování mimo byt, jsou naše morčata přátelská a komunikativní a s našimi odchovy jsou majitelé spokojeni i po povahové stránce.

DCnaxy: Pokládáte za významné brát v chovu čistokrevných morčat ohled i na povahové vlastnosti chovných zvířat? Vyřadila jste někdy z chovu exeriérově nadějné zvíře pouze kvůli jeho povaze?

deGrande: Ano, myslím si, že povaha je velmi, velmi důležitá. Nejen proto, že si od nás chovatelů berou morčata i rodiče pro své děti. Ale též proto, že nevidím budoucnost v kousavých a plachých jedincích, s nimiž je pak velmi těžká manipulace a i dotyčné morče při každém pročesávání srsti či stříhání drápků prožívá horor. Já osobně zcela z chovu jako takového nikdy nadějné morče nevyřadila, ale dotyčné morče jsem z toho důvodu prodala – bylo pak samozřejmě už na novém majiteli, zda ho sám v chovu použije. Už párkrát jsem ale vyřadila velmi nadějné morče z výstavní kariéry, jelikož na to prostě nemělo povahu. Morčata jsou stejně jak lidi osobnosti, to se mi na nich právě líbí, tudíž by na ně člověk měl brát ohledy a nenutit je do něčeho, na co zkrátka nemají.

DCnaxy: Vrátím se ještě k předcházející otázce – co to zklamání, neúspěch? Přeci jen - cesta chovatelským životem není stále jen procházkou růžovým hájem...

deGrande: Většina neúspěchů a zklamání bohužel pramení z kontaktu s dalšími chovateli. Velmi nerada vzpomínám třeba na chovatele, kteří si ode mě brali mláďata s očekáváním, že budou mít Heroina číslo dvě a pokud mláďátko nesplňovalo ihned jejich očekávání, tak pro jedovaté slovo nechodili daleko. Málokdo si ale uvědomuje, že Heroin šampiónem též nebyl od narození. Další nepěkné vzpomínky mám na období, kdy jsem na výstavách počala mít úspěchy i já sama coby vystavovatel. Můj první velký úspěch se konal na výstavě v Hradci K. 2006, tenkrát jsem zde vystavovala 9 morčat a utržili jsme 9 cen. Radost byla ohromná, bohužel krátce na to dorazilo i ohromné zklamání v podobě nepěkné anonymní smsky. Někomu náš úspěch asi ležel v žaludku.... Dotyčný mým morčákům nadával do myší a zmínil se, že bych si na ně na příští výstavě měla dávat dobrý pozor.

DCnaxy: Tak to je sms, která spíše svědčí o duševních kvalitách autora, než o čemkoliv jiném :o) A jaké máte plány do budoucna? Máte doma schovaného nějakého dalšího Heroina? :o)

deGrande: O duševních kvalitách autora jsem nepochybovala, ale o svoje morčáky jsem měla opravdu strach. Plány do budoucna mám pořád stejné, tedy snažím se o nové Heroiny pořád :-D. Už se i zadařilo, dokonce bodově byl heroin již překonán, ale jednalo se o samičku (Chemicae de Grande) a ty bohužel nemívají výstavní kariéru příliš dlouhou. Přestože jsem jí po prvním odchovu znovu na výstavy připravila, tak již takové úspěchy nesklízí. Jinak mám nového Heroina v podobě buff texlíka Ivana z Tristanu, to ale není můj odchov. Je s ním konečně březí první samička, takže se možná dočkám samečka, který půjde ve stopách Heriona. Co se týče toho „schovaného“ mám doma pár pěkných „puberťáků“, do kterých vkládám velké naděje. Uvidíme, zda se budou líbit i posuzovatelům. A jelikož Ivan není příliš „na holky“, tak po něm mám teprve první odchov, dva jeho potomci zůstali u nás, na výstavách si vedou dobře, ale není to „ono“. Přesto ale věřím, že se opět dočkám vlastního samečka, který půjde ve stopách Heroina. Co se týče toho „schovaného“ mám doma pár pěkných miminek, tak uvidíme, co z nich vyroste, třeba některý z nich bude tím Heroinem Dvě :o)

DCnaxy: Když se ohlédnete zpátky do dob, kdy jste začínala, a měla byste tehdejší chovatelské prostředí porovnat s tím, jak to vypadá mezi chovateli dnes, co vidíte? Co bylo tehdy lepší, než je dnes, a co se naopak výrazně zlepšilo oproti době Vašich začátků?

deGrande: Určitě se zlepšila kvalita morčat, to co zde máme dnes se s tím, s čím jsme začínali, nedá vůbec srovnat. Podstatně lepší je též dostupnost informací, stačí jen kliknout na netu a dozvíte se naprosto cokoliv. Když jsem začínala já, tak jsem informace sháněla po večerech po telefonu, kde jsem obtěžovala dotěrnými otázkami zkušenější chovatele. Asi nemusím podotýkat, jak dlouhé pak byli účty za telefon. Zkrátka každou informaci jsem si musela doslova vybojovat. Co je naopak horší? No, dle mého názoru právě v ruku v ruce s dostupností jde i pohodlnost, tedy zdá se mi, že dnes máme v našich řadách mnoho chovatelů, kteří do chovu nejsou ochotni investovat tolik elánu, kolik si chov žádá. Začíná to inzeráty na výstavní samičky nejlépe se záručákem na pohár a končí to více či méně zanedbaným chovem, velkým zklamáním a rychlým rozprodáváním morčat. Možná je to trochu drsný popis, ale dříve toto rychlokvasné chovatelství opravdu nebylo.

DCnaxy: Když jste zmínila kvalitu morčat - s tou souvisí bezesporu i oživování chovu pomocí importovaných zvířat. Jaké jsou Vaše zkušenosti s importem?

deGrande: Když jsem chovala ještě barvy z tmavé řady, tak importování ze SRN mělo velký smysl, jelikož třeba liláci nebo slate blue u nás vůbec nebyli. S liláky jsme vlastně začínali na ice lila (téměř bílých) zvířatech z německé ChS von Werne. Momentálně se ale věnuji již jen světlé blond řadě a zde je s importy velký problém, jelikož tyto barvy v zahraničí v dlouhosrstých příliš zastoupené nejsou. Velkou budoucnost vidím ve zvířatech z Kanady, jejich srst a stavba těla se opravdu s našimi nedá vůbec srovnávat. Bohužel ale kanadští chovatelé vůbec nechovají světlé barvy, tudíž pro mne je velká výzva dostat kvality kanadských morčat i do světlých linií. Prvním kamínkem do mozaiky pro mne je kanadská samička aguti zlatá - červeno - bílá, po které mám v chovu krémového samečka Origin Canuck de Grande a samičku Shi-Tzu de Grande. Shi dokonce již porodila kanadská vnoučátka, takže našlápnuto máme doufám dobře.

DCnaxy: Ve Vašich smělých plánech Vám držíme palce. A poslední otázka na závěr - nechám zcela na Vás zda na ní budete chtít odpovědět. Nebudeme si totiž nic nalhávat, když se dnes vysloví Vaše jméno, mnoha chovatelům na mysli vyvstane vzpomínka na předloňskou speciálku a diskvalifikace jednoho Vašeho morčete. Myslím, že jste doteď neměla prostor se k této věci vyjádřit, chceme Vám ho proto poskytnout. Chcete nám říci, co a jak se tehdy z událo z Vaše pohledu?

deGrande: Diskvalifikace byla z důvodu údajně obarvené srsti jednoho z mých morčat. Veřejně jsem se k tomuto nikdy nevyjádřila, jelikož jsem to považovala za přinejmenším zbytečné, protože jsem v ruce neměla žádný důkaz, že morče barvené nebylo, ale vzhledem k tomu, že jste mi zde tu možnost nabídla, nemám důvod mlčet. Jednalo se o morče Mickey Mouse od Grácie, na výstavě byl v rozstřelu o nejlepší dlouhosrsté morče výstavy a zvítězil. Panu posuzovateli se samec velmi líbil a když zjistil, komu patří, chtěl si o něm popovídat. Obdivoval především jeho barvu a ptal se, čím mu srst ošetřuji. Já jelikož nejsem v němčině příliš zdatná, tak jsem poprosila o překlad jednu z vystavovatelek, která ochotně souhlasila. Požádala jsem ji tedy o překlad věty ve smyslu, že toto je jeho přirozená barva, ale že používám zvýrazňující šampon, který jeho pěknou barvu ještě podtrhne. Zdůraznila jsem, že šampon nebarví, jelikož v něm koupu i krémáky ba dokonce i bílé bez toho, aby je obarvil. Paní bohužel ale přeložila tuto větu tak, že i já sama jsem jí porozuměla a asi už na ní jen tak nezapomenu: "Chovatelka říká, že toto není jeho přirozená barva." Pan posuzovatel samozřejmě vyletěl jako čert z krabičky, počal se mě německy zbrkle na něco ptát, já ale bohužel nerozuměla, jelikož mluvil opravdu rozčarovaně a rychle. Pak se rázným krokem odebral k pořadatelům. Já se ještě snažila venku paní překládající vysvětlit, že přeložila něco naprosto jiného, než o co jsem ji požádala, na to mi odpověděla, že nemám co koupat morče v šamponu pro psy, ale v „obyčejném Jelenu“. Dál už se vůbec nic neřešilo. Nikdo se semnou o incidentu nebavil, brala jsem to tedy tak, že se to panu posuzovateli nějak vysvětlilo. Druhý den ale na Mickeyho kleci byl opravený bodovací lístek, na kterém stálo, že je diskvalifikován kvůli obarvené srsti. Byla jsem z toho tenkrát v šoku a nezmohla jsem se vůbec na žádnou obhajobu. Bohužel až po výstavě jsem začala zjišťovat, jak jsem měla postupovat na svojí obranu. Samozřejmě již bylo pozdě cokoliv řešit. Mohla jsem ihned na výstavě morčeti ustřihnout pramen srsti, zalepit do obálky, poslat to do laborky a na všechno mít svědky. To mě bohužel tehdy opravdu nenapadlo. Jediné, co mě mrzí, je fakt, že pořadatelé též neměli v ruce žádný důkaz, že by morče obarvené bylo, ale k odsouzení a veřejné sankci to stačilo. Ještě bych ráda doplnila na svou obhajobu, že nevidím racionální důvod, proč bych měla barvit jedno morče, které je odchovem jiné chovatelské stanice, když jsem byla úspěšná i se svými vlastními odchovy. Na závěr bych ráda řekla, že Mickey je opravdu kvalitní morčák a mne velmi mrzí, že se mi nepodařilo zachránit jeho čest, ale nálepkou na bolístku je pro nás fakt, že tu minulou speciálku vyhrála jeho dcerka.

DCnaxy: Možná bude pro některé čtenáře překvapením, že jste vlastně byla „odsouzena“ bez důkazu, že k žádnému testování na barvení nedošlo. Na druhou stranu je asi třeba respektovat fakt, že posouzení, hodnocení a výsledek výstavy je jen a pouze věcí posuzovatele. Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho chovatelských a výstavních úspěchů.

DCnaxy
14.8.2008