Rozhovor s Yarismem vom Dreiländereck

z CHS od Evelíny

Před nedávnem jsme navštívili Yarisma vom Dreiländereck a on byl tak laskavý a poskytl nám rozhovor. Než jsme jej však stačili uveřejnit, donesla se nám smutná zpráva o tom, že se Yarismo dnes ráno už nevzbudil. Se svolením jeho majitelky vám tedy přinášíme rozhovor s ním, jako vzpomínku na zakladatele chovu černo-bílých dlouhosrstých morčat v ČR a úspěšného výstavního šampióna.

Vyrušili jsme na zaslouženém odpočinku Yarismo vom Dreiländereck v CHS Od Evelíny. Děkujeme, že jste nás přijal, nebudeme vás dlouho zdržovat. Mohl byste nám říci něco o sobě?

Dobrý den, jak už mé jméno napovídá pocházím z německé chovatelské stanice, z té si mě odkoupila další německá chovatelka a teprve z této CHS jsem se dostal Čech. Chovatelka z CHS od Evelíny, moje současná panička, si mě vybrala jen podle fotografie a já kurýrem putoval přes celé Německo do chovatelské stanice poblíž hranic a tam už si mě vyzvedla moje nová panička. Když otevřela krabici a spatřila mě, měla nadšený výraz a pořád mě prohlížela - nejvíc zkoumala mojí černou barvu.... Po chvíli se vyrazilo do Čech.

V kterém to bylo roce, kdy jste se do Čech dostal? A proč si myslíte, že si vaše nová majitelka vyhlídla zrovna vás? (a skromnost stranou ;o))

Do Čech jsem se dostal v roce 2005 (na podzim). Proč si mě vybrala, nevím, na fotce jsem nevypadal moc dobře, německá chovatelka mě ubytovala s mladými samečky a to se značně podepsalo na délce mé srsti, vypadal jsem hrozně :o(. Česká chovatelka asi ve mě viděla ten potenciál a věděla, že až budu v kondici, tak budu opravdu výjimečný samec. Což se za čas potvrdilo, i když na první české výstavě jsem nedopadl příliš dobře, úspěchy přišly až později.

... Zato jich bylo nepočítaně. Alespoň z pohledu z venčí. Dokážete je vy sám spočítat? Který úspěch vy sám považujete za největší?

Přesně je spočítat nedovedu, ale je fakt, že jsem se nacestoval hodně. Mě to nevadilo, mám rád lidi a tak mi nevadilo ukazovat se, dokonce se přiznám, že se mi to i líbilo. Jako nejvíce úspěšnou hodnotím svou účast na německé výstavě v Chemnitzu v srpnu roku 2006, tehdy jsem získal titul Nejlepší morče výstavy a konkurence tam byla opravdu veliká.

Takže jste emigroval z Německa do Čech, abyste se do Německa vracel vyfouknout jim pohárky. Tak to má být. :o) Když tak zavzpomínám na české výstavy v roce 2005, vidím dlouhosrstá morčata prakticky jen ve světlém "obleku", černobílá kombinace se na výstavách myslím moc nenosila, dokud jste se neobjevil vy. Nebo se mýlím?

Je to tak....Byl to nápad mojí majitelky, původně tedy chtěla spíše černo-červeno-bílá dlouhosrstá morčátka, ale těch bylo dost málo i v Německu. Tak ze svých požadavků slevila a pořídila si pro začátek "alespoň" černo-bílého samce - tedy mě. Neskromně přiznám, že považuji částečně za svou zásluhu, že jsou dlouhosrstá morčata v této barevné kombinaci nyní tak populární.

A že jich tu není nedostatek to je ostatně také vaše zásluha, že? Ono to má něco do sebe být výstavně úspěšným a barevně vzácným chovným samcem - jiní musí platit alimenty, vám naopak platí za rozšiřování vašich genů... :o) Víte vůbec vy sám, kolik máte dětí?

Jejda, snad se nespletu. V chovatelské stanici mojí majitelky jsem měl potomky asi se 7 samičkami, 1 nebo 2 vrhy jsem měl i se samičkami jiných chovatelů, ale to byla spíš výjimka - moje panička mě moc nechtěla půjčovat, bála se o mě. Také je pravda, že nejsem až tak veliký milovník samiček, přeci jen - měl jsem krásnou dlouhou srst a nechtěl jsem o ní kvůli milostným avantýrám přijít, mám rád svoje pohodlí a nemám se zájem kvůli nějaké ženské omezovat.

Už nějakou dobu jsme vás na žádné výstavě neviděli - nestýská se vám po té slávě a cestování?

Je to pravda, už na výstavy nejezdím. Víte, těžko bych mohl ve svém věku konkurovat ročním samečkům či samičkám... A jak se říká, v nejlepším je dobré přestat. Věřím, že moje místo na výstavách zaujme některý z mých potomků, moje majitelka si nechala v chovu jednoho z mých synů - zatím byl na 2 výstavách a ostudu mi rozhodně neudělal.

Vyrůstal jste v Německu, pak jste se přestěhoval do Čech a do Německa jste si jezdil pro pohárky – můžete porovnat český a německý chov a výstavy?

Nějaké ty rozdíly by se našly... oboje je dáno rozdílnou dobou chovu ušlechtilých morčat. Přeci jen v ČR se jedná o poměrně "novou" oblast chovatelství. Výstavy v Německu jsou trošku pohodovější akce, v Čechách se výstavy mění spíše jen na čistý boj o pohárky. Ale to už vím spíše od svého synka - říkal něco o nevraživých pohledech, za mě byla situace na českých výstavách přeci jen lepší. A co se týče chovu, v Čechách se teďka rozmohli konkurenti z Kanady (stejně jako před časem v Německu), ale těm já moc neholduji, přeci jen - je to jiné plemeno a já radši bezkorunkaté kolegy.... ale taková šeltií nápadnice z Kanady... hmmm.... ta by byla fajn. Ale to víte, tak sytou barvu jako já, to stejně jen tak nějaký kanadský přistěhovalec nemá.

Není to tak dávno, co jsme uveřejnili rozhovor s vaším kolegou a konkurentem Harrym a ten se nám svěřil s tím, že se během své výstavní kariéry setkal s nepříjemnými projevy závisti. Stalo se vám taky něco podobného?

Já můžu říct,že negativní zkušenosti nemám - nebo se to ke mě alespoň nedoneslo, třeba mi moje panička nechtěla kazit radost z vítězství, přeci jen naposledy jsem byl na výstavě začátkem roku 2007 a myslím, že od té doby se dost změnilo. Bohužel si myslím, že můj syn to už bude mít o dost horší.

Ještě bych se ráda zeptala na váš názor na takové jedno specifikum vystavování dlouhosrstých morčat - ta jsou totiž často vidět ve výstavních klecích "vylepšená" o spončičky, gumičky a skřipečky. Myslíte si, že je to správné a nezbytné? Neměl by návštěvník výstavy vidět morče v celé jeho kráse dlouhého hávu a ne zagumičkované k nepoznání?

Toho jsem jednoznačně odpůrce, naštěstí moje panička taky. Víte, je to dost nepohodlné, když se špatně otočíte k napáječce nebo sehnete k salátku, tak to může dost nepříjemně zatahat a to nemluvím o tom, když se náhodou něčeho leknete, sponečkou se někde chytnete a pak se Vám srst vytrhne, to je prý šílená bolest - dost kolegů na výstavách mi o tom vyprávělo. Já mám to štěstí, že mám srst pevnou a necuchá se, takže celou výstavní kariéru jsem byl bez těchto "vylepšováků". Jen když bylo v nějaké výstavní kleci málo hoblin, tak jsem mojí paničce dovolil, ať mi udělá takový culíček, abych se neušpinil, ale většinou to ani nebylo potřeba. Navíc jak říkáte, kdo se pak má na taková morčata na výstavě koukat, nic pěkného to rozhodně není.

A otázka na závěr - co byste poradil začínajícím výstavním hvězdičkám? Na čem by si měly dát záležet, aby jejich výstavní kariéra aspoň trochu byla taková, jako byla ta vaše?

Hlavně si neokusujte srst a když vám do klece podstrčí nějakého morčecího kolegu tak mu nedovolte, aby se krmil vašim kožichem :o). Pak je důležitá dobrá strava a péče o srst, ale to už je spíš záležitost vašich páníčků, takže si musíte zjednat respekt, aby vám do misky dávali, co chcete, a srst česali, kdy chcete. Pak je důležité se na výstavě umět předvést, takže hlavně se nebát a před posuzovatelem stát pěkně zpříma - žádné natahování, očuchávání a čůrání či dokonce bobkování. Všem budoucím výstavním hvězdičkám přeji velkou dávku štěstí a především majitele, který je po výstavním nezdaru nezavrhne a nevymění za jiné morče.

Mnohokrát vám děkujeme za váš čas a vaše odpovědi.

DCnaxy 
21.7.2008