Agresivita mezi morčaty

Naprosto běžně se s agresivitou setkáváme při kontaktu dvou samců. Samečci se většinou jako mladí snesou ve skupině ale s přicházející pubertou se objevují konflikty, které se s věkem stupňují. Přestože někteří samci, kteří nikdy nekryli, jsou schopni společně vyjít, jsou tato soužití spíše ojedinělá.

Trochu zarážející může být ale agrese mezi samicemi, které se běžně chovají ve skupinách. V ubikaci, kde žije pospolu více samiček, většinou panuje přísná hierarchie, tedy žebříček dominance, který samice dodržují. Problém může nastat v případě, že přidáváme novou spolubydlící či pokud některá ze submisivnějších samiček chce postoupit na žebříčku výše. Určité potyčky též může vyvolat samice v říji

Prevence: Agresivnímu chování můžeme předcházet dodržováním pevné skladby jedinců v ubikaci, dále dostatečným prostorem a dobrými chovnými a zdravotními podmínkami, aby zvířata nebyla zbytečně nervózní.

Řešení: Pokud už se do sebe morčiska přímo „pustí“ můžeme je zkrátka nechat být a počkat, až si vše sami vyříkají. Pokud ale dojde na zuby a hrozí poranění, je třeba agresivitu řešit. Agresora můžeme ze skupiny oddělit nebo mu naznačit, že se nám jeho chování vskutku nelíbí (pevné přitisknutí dlaní k podložce, ťuknutí do čumáčku a podobně – vše samozřejmě úměrně k velikosti morčete!!!!). Pokud morče oddělit nechceme a varování nepomáhá, je výborným řešením rozdělení ubikace pletivem či seznámení na „neutrální“ půdě, kde bude přítomno více „cizích“ morčat (v létě např. venkovní výběh).
Vždy ale musíme mít na paměti, že veškeré naše snahy mohou být marné a bude nakonec skutečně nezbytné agresivní morče oddělit.
Máme-li morčat více a máme možnost sestavit skupinky jinak, můžeme se o to pokusit – to že třeba nevychází dvě samice spolu neznamená, že není možné oběma najít jiné společnice, s kterými budou žít spokojeně a bez konfliktů.

DCmini