Nové morče - kamarád nebo vetřelec?

Morče je tvor společenský a nejlépe si cítí ve skupině. Pokud nemáme doma místo řekněme pro pětičlenné morčecí stádečko, měla by být morčátka aspoň dvě – psychicky (ale i fyzicky) na tom budou lépe, než morče chované o samotě.

Pokud se rozhodneme předem, že budeme chovat dvě morčata, můžeme s tím počítat už při jejich pořizování – koupíme třeba matku s dcerou nebo sourozence z jednoho vrhu, podle toho, jakou skupinku chceme doma mít. Tím odpadá problém, jak morčata seznámit, a jejich soužití je již od začátku zpravidla bezproblémové. Ne vždy ale máme takové štěstí – ať už pořizujeme kamaráda svému morčeti, jemuž jeho dosavadní druh právě zemřel, nebo chceme mít z jakýchkoli důvodů různorodý páreček. Zcela samostatnou kapitolu pak tvoří začleňování morčete do větší skupiny.

V knihách o morčatech i na internetu lze nalézt celou řadu rad a tipů, jak co nejlépe morčata seznamovat a jaké jim vytvořit podmínky, aby se dobře snášela. Vybrala jsem ta nejzákladnější pravidla – a znovu je zkusila i v praxi, když jsem před časem stěhovala malou Fialku k mojí Mišce. Ráda bych se tedy podělila o to, jak se nám podařilo převést teorii do praxe.

Karanténa

I když si nové morčátko přineseme od chovatele (relativnost této „jistoty“ viz předchozí článek „Zverimex ano či ne“), může mít nějakou nemoc, jejíž příznaky nemusí být hned patrné. Proto se doporučuje nové zvíře nějakou dobu držet odděleně od ostatních, aby se zamezilo přenosu případné nákazy. Karanténu se doporučuje dodržet zejména tehdy, pokud nové morče začleňujeme do větší skupiny (je jistě lepší přelíčit proti plísni jedno morče než kurýrovat celé stádečko). Názory na to, jak dlouho má karanténa trvat, se různí. Běžně se uvádí 2 – 3 týdny, některé zdroje dokonce doporučují celý měsíc. Server diebrain.de zastává názor, že především velmi mladá morčecí miminka by neměla být nechávána úplně o samotě a doporučuje k mláděti do karantény umístit jedno dospělé morče. Pokud má být skupinka pouze dvoučlenná, není prý třeba karanténu dodržovat. Můj vlastní názor je takový, že alespoň 1 – 2 dny by nové morče mělo být samo (uvažujeme-li o dvojici, při začleňování do větší skupiny jsem rozhodně pro karanténu alespoň dva týdny dodržet). Jednak máme čas nováčka pozorovat, jestli se chová normálně a jestli se neprojevují nějaké příznaky nemoci, a jednak se nové morče alespoň uklidní a vzpamatuje z cesty a trochu si zvykne na nové prostředí.

První setkání – území nikoho

Morčata sice nejsou zvířata s přehnaně teritoriálním chováním, přesto však zpočátku nováčka považují za vetřelce, který jim narušuje jejich prostor. Proto se doporučuje, aby první seznámení proběhlo na neutrální půdě, na „území nikoho“ (starousedlík nemůže uplatňovat vlastnické nároky). V praxi to vypadá tak, že se morčátka pod dozorem nechají společně proběhnout po bytě (v ideálním případě tam, kde to starousedlík nezná). Zmíním ještě doporučení vzít obě morčata společně na klín a hladit je. Myslím ale, že to není pávě ideální způsob seznamování, protože morčata jsou na klíně omezena a nemohou se chovat přirozeně, navíc se nováček s největší pravděpodobností bude chovatele ještě bát.

Dostatek prostoru

Dostatek prostoru je podle mého názoru jedním z nejdůležitějších pravidel pro seznamování morčat. Musíme počítat s tím, že proces přivykání se neobejde bez honiček a hádek. Nové morče musí mít dost místa na to, aby mohlo jít rozčílenému starousedlíkovi z cesty. Toto pravidlo je třeba zachovávat zvláště tehdy, seznamujeme-li dva samce. Ideální prostor by měl počítat nejméně s 0,5 m2 na jedno zvíře, ale čím více místa morčátkům dopřejeme, tím lépe. Lze to řešit dočasným ohraničeným výběhem, pokud např. nemáme dostatečně velkou klec. Morčata by ale měla mít dostatek prostoru i poté, co už seznamovací či začleňovací fáze proběhla (ideálně opět 0,5 m2 na zvíře).

Vhodné úkryty

Výběh či klec je třeba vybavit vhodnými úkryty, aby měl proháněný nováček možnost aspoň na chvíli utéct starousedlíkovi z dohledu a trochu si odpočinout. Dobře poslouží plastové roury, nejrůznější domečky či hromádky sena. Musíme však dbát na to, aby i schované morče mělo možnost úniku – domečky by měly být průchozí, tzn. měly by mít alespoň dva dostatečně velké východy. Jinak by se mohlo stát, že se nováček ocitne v pasti, když mu starousedlík zastoupí jediný únikový východ. V takovém případě by mohlo dojít k vážným zraněním.

Odvedení pozornosti

Při prvním seznamování se také doporučuje rozmístit po výběhu dostatek jídla – morčata se příjemně zabaví a jídlo rozptýlí jejich pozornost a alespoň v první fázi je dovede od hádek. Zde však platí, že např. zelenina musí být nakrájena na více kusů, protože jedna velká mrkev by se snadno mohla stát příčinou prvního sporu. S tím souvisí i další pravidlo, a to

Všechno dvakrát

Jak zmíněno výše, toto pravidlo se týká zejména jídla, ale také např. domečků či úkrytů. Pokud bychom do výběhu umístili domeček jen jeden, stane se opět předmětem sporů. Proto je vhodné rozmístit schovávaček víc, aby si každý mohl podle libosti vybrat.

Neutrální „vůně“

Než morčata vypustíme do nového bydlení, doporučuje se ubikaci či klec důkladně vyčistit a čistě podestlat. K dezinfekci a překrytí pachu starousedlíka je vhodný obyčejný ocet – skvěle pohlcuje pachy a není toxický. Občas se uvádí, že je dobré natřít si ruce voňavkou a obě morčata pak hladit, aby se překryl jejich vlastní pach a „voněla“ stejně. Server diebrain.de toto nedoporučuje z toho důvodu, že morčata mají citlivý čich a lidské voňavky jim rozhodně nejsou příjemné, mohou prý dokonce vyvolat agresivitu, což při seznamování určitě nepotřebujeme. Potírání nováčka senem či podestýlkou nasáklou močí starousedlíka se údajně také vůbec neosvědčilo.

Nováček jde první

Do seznamovacího výběhu či do vyčištěné ubikace je vhodné dát nováčka jako prvního – seznámí se s prostředím a okoukne si únikové cesty.

Kdy zasáhnout?

Je třeba počítat s tím, že proces přivykání se neobejde bez honiček, kvíkání a pískotu. Morčata si musí především vyjasnit hierarchii. Jednodušší situace nastává zpravidla tehdy, přidáváme-li k staršímu morčeti velmi mladé zvíře. To se totiž ve většině případů automaticky podřídí a žádné větší rozbroje se nekonají. Jinak tomu bývá v případě dospělých jedinců – zde je třeba o hierarchii bojovat. Souboje zpravidla nebývají prudké, morčata se omezují spíše na imponování, stojí proti sobě a prudce zvedají hlavičky, výpady většinou jen naznačují a k vážnějším zraněním nedochází. Vyjasňování pozic končívá tím, že nadřazené morče vyskočí podřazenému na záda (jako by ho chtělo nakrýt, takto se chovají i samice) a štípne ho do zátylku. Štípance a chňapání jsou přirozené chování a je třeba, aby člověk do těchto drobných potyček nezasahoval – morčata musí mít příležitost vše si sama vyjasnit. Všeobecně se doporučuje nezasahovat, dokud neteče krev či pokud se morčata zuřivě nervou v jednom chumlu (v takovém případě pozor na vlastní ruce – je radno chránit se např. kuchyňskou chňapkou). Mnohdy je to zajisté těžké, protože podrobované morče hlasitě naříká a protestně kvičí. K nejostřejší výměně názorů dochází zpravidla v prvních dvou dnech, server diebrain.de proto doporučuje provádět seznamování o víkendu, kdy má člověk dostatek času morčata sledovat a věnovat se jim. Dle jejich zkušeností se v průběhu 6 – 8 hodin ukáže, zda morčata mohou zůstat spolu či ne. Existují samozřejmě i výjimky, i po pár dnech může dojít k vážnějšímu napadení. Podle povahy morčat může toto divočejší seznamovací období trvat 1 – 3 týdny, pak se situace rychle uklidňuje.

Je třeba si uvědomit, že i mezi morčaty se mohou vyskytnout silní individualisté, takřka asociálové, kteří s dalším morčetem či ve skupině žít nemohou. Nebo se může stát, že si dvě samice prostě „nesednou“ a neustále se napadají. Zde je namístě zkusit najít každé jinou společnici či jiného společníka, pak se zpravidla vše urovná.

Jak to probíhalo u nás

Když jsem si malou Fialku přivezla, bylo jí akorát pět týdnů, zkrátka droboučké morčecí miminko. Doufala jsem, že jako malý špunt se lépe přizpůsobí a automaticky se Mišce podřídí. Taky jsem spoléhala na to, že že Miška je klidné povahy, při soužití s Fidorkou se projevovala jako nekonfliktní typ.

Když mi Anička v Pardubicích Fialku předávala, vešla se mi akorát do dlaně. V přepravce se chvilku třásla, ale jak jsme nastoupily do vlaku a otřesy prakticky ustaly, pustila se hned do mrkvičky. Doma jsem pro ni měla připravenou klec, kam jsem ji hned po příjezdu vypustila. Myslela jsem, že se hned poběží schovat, ale ona se usadila u kupky sena a v klidu se začala krmit.


První dva dny sama v karanténě

Ještě tentýž večer dokonce hlasitě pískala, aby ze mne vymámila nějaké to jídlo :o) Chtěla jsem, aby se trochu vzpamatovala z té cesty (vždyť jela až z Olomouce), aby se rozkoukala a abych ji mohla chvilku sledovat, jestli je v pořádku i ze zdravotního hlediska. V kleci tedy strávila sama dva dny, třetího dne ráno jsem se rozhodla, že ji dám k Mišce.

Nejdřív jsem důkladně vyčistila bydlení, vytřela octem a dala čisté hobliny. Obvyklý prostor jsem ještě rozšířila o další výběh, aby holky měly dostatek místa. K dispozici tak měly „1,5 m2 na svini“, jak se vyjádřil můj manžel, který seznamování taky přihlížel :o) V původním bydlení už nějaké schovávačky jsou, tak jsem do výběhu přidala jen jeden domeček z krabice od bot – samozřejmě s dvěma východy. Po celém výběhu jsem rozmístila zeleninu nakrájenou na kousky, trávu a pampeliškové listy. Nadešel čas vypustit dravou zvěř do arény :o)


Fialka poprvé v novém výběhu

Fialku jsem do výběhu pustila jako první. Hlasitě komentujíc každý svůj krok se vydala na průzkum. Nejdřív se chvilku schovávala pod rampičkou, ale pak ji vůně jídla vylákala ven. Pustila se do pampelišek, přičemž si pro sebe neustále něco povídala.


A už se krmí :o)

Asi tak za 10 minut jsem do výběhu přidala Mišku. Ta se hned vydala za vůní pampelišek. Tam ovšem narazila na Fialku. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se zatvářila překvapeně.


Co to tady je za mrňouse?

Očichaly si vzájemně nosy, pak Fialka utekla. Miška už jí dál nevěnovala pozornost a v klidu se krmila. Dokonce si Fialky nevšímala, i když se přišla nakrmit zpátky k ní. Jen pokud se Fialka přiblížila příliš, zvedala Miška výhrůžně hlavu a otvírala tlamičku a ukazovala zoubky. To úplně stačilo, aby se Fialka vždy stáhla do bezpečné vzdálenosti. Jednou taky Fialce očichávala prdelku a záda, ale proti všem předpokladům na ni nevyskočila. Fialka si to nechala líbit, jen u toho žalostně kničela :o)


Pomóc, co ode mne ta tlustá teta chce?

Pak ale přišla chvíle, kdy bylo všechno jídlo snědeno. Miška si znovu všimla, že jí po výběhu pobíhá malé černé ušaté torpédo, což ji zjevně znervózňovalo. Rozhodla se, že narušitelku vyžene. Neustále byla Fialce v patách a hrozila jí s otevřenou tlamičkou. Když se jí podařilo se víc přiblížit, snažila se Fialku i štípnout. Fialka utíkala z jednoho domečku do druhého, přitom nahlas naříkala a protestovala. Protože ale byla rychlejší, Miška prakticky neměla šanci jí ublížit.


Na útěku

Asi po čtvrt hodince ji to přestalo bavit a šla se uložit k odpočinku. Malá Fialka zalezla do domečku z krabice a měla aspoň chvilku času, aby si mohla vydechnout. Jakmile se ale objevila Mišce v dohledu, vyvalila se „tlustá teta“ (jak jsem Mišku nově překřtila) ze svého úkrytu a prohnala ji okolo výběhu (většinou jen jednou, na víc byla asi líná :o) ). Takhle to pokračovalo až do večera. Miška se občas zvedla, aby Fialku prohnala, ale k vážnému napaden vůbec nedošlo, dokonce na Fialku ani necvakala zoubky a nevrkala.


Miška prohání Fialku

Usoudila jsem, že si můžu jít v klidu lehnout, jen jsem holkám na noc nechala svítit malou lampičku, aby Fialka viděla, kam běží a náhodou ve tmě někde nenarazila. Přeci jen si na své nové bydlení teprve zvykala.

Ráno vypadalo vše v pořádku, Fialka byla zdravá a čilá a zase se nahlas dožadovala i jídla. Mišce to zjevně také prospělo, začala se zase víc zajímat o okolí a byla aktivnější – hodně běhala, jak proháněla Fialku :o) Druhý den se už nesl v přátelštějším duchu, Miška už za Fialkou tolik neběhala, pouze když se náhodou setkaly tváří v tvář, tak po ní chňapala, ale Fialka jí vždy včas utekla z dosahu. Taky se raději klidila, jakmile se „tlustá teta“ objevila v dohledu – a při tom už preventivně žalostně kvíkala :o)


Druhý den už se v míru společně krmily

Třetí den jsem holkám s definitivní platností zmenšila jejich životní prostor na obvyklou velikost, naštěstí to žádné změny v chování nepřineslo. Zdá se, že Fialka bez problémů přijala roli podřízeného morčete a Miška na ni teď prakticky už neútočí. Fialka jí jde automaticky z cesty, uvolní jí její oblíbené místo, přenechá kus svého jídla. Už se ale taky otrkala a občas přijde tetu drze očmuchat, jestli náhodou nemá v tlamičce něco dobrého ?


Už se s tetou nehádáme – každá má vlastní místečko :o)

Tak držte palce, ať holkám ta pohoda vydrží ;o)

DCuj
16.11.2008

Chcete-li ke článku napsat komentář, prostor pro něj máte v našem fóru