Vítám Vás na neveselé stránce o onemocnění morčat s názvem osteodystrofie.

Před tím, než se pustíte do prohlížení stránek, prosím přečtěte si pár vět o tom, co mě vedlo k tomu, abych je vůbec vytvořila.

V srpnu roku 2004 se u mě narodil saténový sameček US Teddy Barbánek, u kterého později byla diagnostikována osteodystrofie. O několik měsíců později jsem se dozvěděla o úhynu jeho saténového syna a jen pár dní na to mi psala majitelka dalšího jeho syna, že má podobné příznaky, jaké měl Barbánek. Okamžitě jsme jí poslala na RTG a mé obavy se potvrdily - i u tohoto samečka byla diagnostikována osteodystrofie. Spojila jsem se pak s majitelkou uhynulého samečka, popsala mi velice podobné příznaky, jaké měl Barbánek i jeho syn s potvrzenou o.d., usuzuji z toho, že i u něj se začínala projevovat tato choroba, avšak uhynul dříve než zcela propukla, a RTG u něj proto nebyl proveden.

O tak zvané "nemoci saténových morčat" jsem se doslechla něco málo už v době kdy jsem s chovem morčat začínala, zkoušela jsem se na ní ptát pár chovatelů, slyšela jsem, že v Německu se kvůli ní omezuje chov saténů. O co přesně jde jsem ale nevěděla. Od chovatelů jsem spíše slyšela, že jde o zbytečný humbuk, že nic není prokázané a že pokud to opravdu existuje, tak jen v některých liniích saténů. Nechala jsem se ukolébat, že je to něco vzdáleného, co mě nejspíš potkat nemůže.

A tak v nadšení z krásného saténového zlatého doma odchovaného samečka jsem se dopustila toho, co se teď ukazuje jako to, co se stát raději nemělo. Nejdříve jsem ho "zapůjčila" ke dvěma samičkám, pak po něm odchovala dva vrhy doma a nakonec se dostal do CHS Caramba, kde měl ještě několik mláďat, než se nemoc projevila.

Když se u něho nemoc prokázala, začala jsem se po ní pídit samozřejmě víc, znovu jsem se ptala chovatelů - a přes to, že už byl prokázaný a zdokumentovaný případ tohoto samečka, stále jsem se slyšela, jak zbytečný je to humbuk, argumenty typu "mám saténového samce a je to nejmohutnější samec, plný života, tohle kolem nemoci saténů je nesmysl" nebyly výjimkou.

Na druhou stranu ale mé "pídění se" mělo i opačný - a mnou nechtěný - efekt - někteří lidé se zděsili a věc uzavřeli s tím, že už si tedy saténa nikdy nepořídí.

Tak jsem přemýšlela o tom, proč se o téhle nemoci tak málo ví. Nebo snad chce málo vědět? Pokud pominu tuto řečnickou otázku a nechám odpověď na svědomí každého chovatele, pak zůstává otázka prvá - proč se o tom ví tak málo.

A pak jsem si představila, co by bylo třeba k tomu, aby tato nemoc, tedy především její dědičnost, byla řádně zdokumentována, vědecky prozkoumána a případně řešena vyřazovaním postižených jedinců a celých linií z chovu. A odpověď na ní není zdaleka tak složitá.
Když si projdete typické příznaky této nemoci - zjistíte, že je snadno zaměnitelná s běžným problémem morčat a dalších hlodavců - s přerostlými zuby:
Morče s přerostlými zuby nemůže jíst, relativně rychle hubne. Zkrácení zadních zubů je možné jen v narkoze. Víme, jak těžko většina morčat snáší jakékoliv onemocnění - morče obecně není velký bojovník...
Dejme tomu, že se morče ale dožije narkozy, v narkoze veterinář pořádně prohlédne zuby, možná se je pokusí zkrátit či jinak upravit, protože mu připadají divné. Morče se možná z narkozy probudí - a musí být krmeno stříkačkou, protože i v případě skutečně přerostlých zubů prostě hned kousat nejspíš nebude moct. Dejme tomu, že tohle zvládne, aniž by ho mezitím zdolala třeba nějaká infekce.
Nicméně jeho stav se nelepší. Kolik veterinářů přistoupí k RTG? A ruku na srdce - kolik majitelů morčete za pár stovek bude chtít po investici do zkracování zubů ještě investovat do RTG snímku. Ale dejme tomu, že se morče dostane až sem - RTG ukáže změny na lebce a veterinář správně diagnostikuje osteodystrofii - kolik veterinářů bude vědět, že tyto změny mají něco společného s typem srsti zvaným saténový? Není to nic proti veterinářům - naprosto je chápu, musí zvládat široké spektrum živočišných druhů s jejich specifickými nemocemi, dost dobře nemůžeme chtít po veterináři zabývajícím se dobytkem, aby věděl o osteodystrofii v souvislosti se saténem, že?
No a teď si zkuste jednotlivé kroky převést podle vlastního úsudku na procenta pravděpodobnosti, že právě to které saténové morče přežije tohle všechno a ten který veterinář bude vědět o této souvislosti. Nevím k čemu dospějete vy, já dospěla k tomu, že skutečně prokázaných saténových morčat s rozvinutou osteodystrofií tak, aby mohla být zdokumentována a brána jako podklad pro seriozní vědecký průzkum bude zatraceně málo.
Pak jsou tu samozřejmě vysoké školy, vědecká pracoviště... Ale nevím, kdo a jak by je přesvědčil, že zrovna tohle je třeba zkoumat. Na to jsem moc skeptická...

A tak se dobírám k tomu, proč tahle stránka vznikla - můžeme nedělat nic a čekat, až to za nás někdo shůry vyzkoumá a rozhodne, že osteodystrofie se saténem souvisí, je dědičná a třeba chov saténů rovnou i zakáže.
A nebo se můžeme podělit o své zkušenosti a informace a každý si sám pro sebe z těchto informací může udělat vlastní závěr. Třeba nakonec dospějeme k tomu, že případy osteodystrofie u saténů jsou spíše nahodilé a stejně tak se tato nemoc objevuje i u morčat nesaténových.

Možná někdo tyhle stránky zavře s tím, že "jde jen o morče". Možná je někdo zavře s tím, že dva prokázané případy mezi všemi satény v republice jsou mizivé procento a nemá smysl se tím zabývat.
Já se na to dívám tak, že jde o živé tvory, kteří cítí bolest. A na záměrný odchov saténových morčat s naprostým přehlížením toho, že by jejich krásná saténová srst mohla nést tuto smrtelnou nemoc, se myslím velice dobře hodí termín "týrání chovem"

Přesto nenabádám k tomu, aby se chov saténů omezoval či rušil. Myslím, že by se o tom jen mělo mluvit a mluvit a mluvit, chovatel by na toto nebezpečí měl upozornit budoucího majitele malého saténka, a také by měla existovat zpětná vazba od majitele k chovateli o tom, co se odchovancem stalo. To je to, čeho bych chtěla těmito stránkami dosáhnout. Prozatím alespoň v linii, ze které byl Barbánek.

Na závěr ještě malá poznámka o relativním významu této choroby v souvislosti s věkem, kterého se morčata s PP dožívají. Věk, kterého se morčata s PP běžně dožívají, je výrazně nižší, než kolika se dožívají morčata "zverimexová". Běžně slýchám: "mé první morče, zverimexák, se dožilo 7 let" - o tak dlouhověkém morčeti s PP jsem ještě neslyšela. Jen jak jsem se snažila dopátrat jak dopadli Barbánkovi potomci, tak jsem zjistila, že řada z nich uhynula dříve, než by se osteodystrofie vůbec mohla projevit, i kdyby ji měli. A nejde jen o potomky Barbánka, ale o morčata s PP obecně. Když si vezmu, že morče s PP starší 3 let je spíše výjimkou, 4 roky jsou u něj velice slušný věk a o morčeti s PP starším 5 let jsem snad opravdu neslyšela, tak mi nakonec hrozba osteodystrofie s ohledem na zkrácení věku morčete nepřipadá tak významná. Něco jiného je to, že zvíře na ní umírá pomalu a bolestivě - to zlehčovat samozřejmě nechci.